Bolest za práva zvířat

Brand-575-x-297Nedalo se na ně nemyslet, když se rozpálená cejchovací značka dotkla mého těla. On, úplně vyděšený a stísněný v železné ohradě, s jateční pistolí u spánku. Ona, zlomená a plačící, když od ní odtrhávají její čerstvě narozené dítě, tak jako tomu bylo I u dvou předchozích. A já ležím obličejem na studené zemi, mé vlasy do půlky zad jsou oholené a můj bok je doslova v jednom ohni, jak rozpálený cejch taví vrstvy mého masa. Já jsem se z toho dostala snadno.

Narozíl ode mě, oni takové štěstí neměli. Narozdíl ode mě, oni přišli o život.
Podle statistik amerického ministerstva zemědělství bylo v roce 2012 pouze ve Spojených státech zabito pro jídlo 8,3 miliardy zvířat. Navíc se jedná o dosti podhodnocený údaj, protože statistika nezahrnuje ryby, korýše a další mořské živočichy, králíky a některé další druhy hospodářských zvířat, ani zvířata zabitá pro jejich kožešinu a jiné produkty.

Židovský autor a nositel Nobelovy ceny Isaac Bashevis Singer napsal, že „ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty.“ Theodor Adorno, německý filozof, sociolog a muzikolog zase uvedl, že „Osvětim začíná tam, kde člověk stojí na jatkách a pomyslí si – vždyť jsou to jen zvířata.“
Celosvětový holocaust přesahuje hranice celé známé historie: Ve zlomku sekundy, kdy se cejch dotkne mého těla, 263 zvírat ve Spojených státech a 4 756 zvířat na celém světě přijde o život.
Je 27. ledna, 2013, den označený OSN jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu. V tento den jsem před rozpadnou kůlnou na opuštěné železnici v Iowě, přibližně v 8 hodin ráno ocejchována železem pro značení dobytka.

2. října, 2012 se nechali tři veganští aktivisté v Izraeli ocejchovat na náměstí Tel Avivu. Po návštěvě jednoho i izraelských velkochovů, kde narazili na tele, průmyslem označené jako číslo 269, se tito aktivisté nechali označit „tradiční“ metodou rozžhaveného železa, která byla dlouho používána průmyslem živočišné výroby. V manifestu jejich organizace 269life, stojí: „Vypálení čísla telete, které bylo průmyslem označeno jako 269 je pro nás aktem zvěčnění a solidarity. Doufáme, že dokážeme zvýšit povědomí a empatii vůči těm, jejichž výkřiky hrůzy a bolesti slyší jen ocelové tyče a krví potřísněné stěny jatečních hal.“
Kontaktovala jsem Sashu Bojoora, jednoho ze zakládajících členů 269life, a diskutovala s ním možnost uspořádání akce v Iowě. Jako obvyvatelka Iowy jsem si bolestně vědoma toho, že žiji v samém srdci intenzivního farmářství a zemědělství. Z více než 10 000 000 prasat, která byla v listopadu 2012 v USA poražena, jich z Iowy pocházelo 2 700 000, což je více než dvojnásobek toho, kolik z druhého státu v pořadí.

Velkochovy jak je známe, mají historický původ ve středu Spojených států. Průmyslové jateční linky zase vznikaly na středozápadě v období Sincairova románu Džungle a později byly společností Iowa Beef Packers (IBP) „vytříbený“ do hrůzné efektivity ve městě Denison v Iowě. V chicagských zařízeních pro výrobu hovězího masa dokonce našel Henry Ford inspiraci pro továrny své automobilky.

Tak jako v každém průmyslu, čím rychleji jedou linky a pásy, tím více se vyrábí výrobků a tím vyšší je zisk. Jenom zde je ale „produkt“ maso živých bytostí, které je násilnou porážkou „vyráběno“ kvůli zisku. The Animal Welfare Act z roku 1966, vymahatelný americkým ministerstvem zemědělství, „upravuje péči a zacházení s teplokrevnými zvířaty, kromě těch (což jsou hospodářská zvířata), která jsou využívána pro jídlo, vlákna nebo jiné zemědělské účely“ (kurzíva a obsah v závorkách přidány autorem článku). Chladnokrevná zvířata, jako jsou hadi a aligátoři, jsou rovněž z ochrany zákona vyňata.
Takto svévolně rozlišujeme, kdo si zaslouží bezpečí a kdo si zaslouží žít. My jako druh, máme dlouho a pěvně se táhnoucí rozdíly mezi rasami, pohlavími, třídami a dalšími vnímanými hranicemi uvnitř lidstva. S lidstvem se dlouho a pevně táhne dělání rozdílů mezi rasami, pohlavími, třídami a dalšími vnímatelnými skupinami uvnitř lidského druhu. Postupem času se taková hierarchická struktura ukazuje být velmi subjektivní, urážlivá a nespravedlivá. V čem jsou tedy odlišnosti mezi lidskými zvířaty a jinými cítícími bytostmi více opodstatněné a méně svévolné? Nejsou jednoduše jednou nespravedlivou hierarchií současnosti?

Na očividnou propast, kterou klademe mezi jateční provozy a holocaust také můžeme nahlížet jako na vynucené a účelové dělání rozdílů. Dr. Charles Patterson, který se zabývá studiem holocaustu, vykresluje ve své knize Věčná Treblinka spojení mezi naším zacházením se zvířaty a holocastem. V téže knize také hovoří s pamětníky, kteří uvádějí, jak je zkušenosti z utrpení v koncentračních táborech přivedly na cestu aktivismu za zvířata.
V průběhu čtyř měsíců, kdy se plánovalo mé vlastní cejchování, jsem čelila mnoha problémům. Událost se původně měla konat před budovou Starého Kapitolu v Iowě, kterou dnes vlastní Iowská univerzita. Univerzita však stáhla povolení, které jsem si zajistila v předchozích měsících, jakmile byla poprvé kontaktována tiskem, s tím, že má událost je neslušitelná s jejich postojem vůči „tělesnému ubližování“



Upozornění:
Toto video může obsahovat znepokojivé scény


Několik
lidí také projekt v průběhu úplně opustilo. Člověk, který
měl událost původně natáčet, se mi jednoho rána ozval emailem
s tím, že by mu bylo nepříjemné, být součástní něčeho, při
čem budu zraněna a budu trpět, a tudíž se nezúčastní. Lidé
byli vyděšeni také několika existujícími právními a
lékařskými riziky, protože v Iowském zimním počasí je vždy
riziko vzniku omrzlin a podchlazení. A v každém případě obdržím
popáleniny třetího stupně.


Na
tyto obavy a nesouhlas jsme odpovídala: „Přesně o tom je ale
tato událost!“ Veškerý strach a strarost o mě, o sebe, o
právní okolnosti a o možné pobouření byl pouze něco, co se
děje milionům
zvířat každý den.
Proč je to tak problematické vůči lidkému zvířeti, ale ne
proti nim? Jejich schopnost prožívat není nižší než naše.
Necítí volek čekající na porážku krev a strach těch před
ním? Nepláče matka-kráva, když jí debírají tele hned po
narození? Necítí kuře bolest, když je mu zobák odříznut nebo
odtaven bez umrtvení? Nebo mladý vepř, když je kastrován při
plném vědomí? Neslyšíme jejich pláč a nevidíme jejich oči
plné hrůzy a říkáme, že jsou od nás odlišní. Strach je
strach. Krev je krev. Utrpení je utrpení.

Myslím,
že bychom to všichni měli pocítit – jak ti, kteří se odmítli
zúčastnit, tak úředníci na univerzitě, kteří stáhli mé
povolení. Měli bychom vztáhnout tento pocit na všechny
bytosti, které jsou tomuto a
dalšímu utrpení vystavovány každý den. To, čím jsem prošla,
není ani zlomek hrůzy, kterou zažívají žvířata. Nevidím mezi
nimi a mnou žádný rozdíl, až na jeden zásadní: Já mám vobu.
Mohu se vrátit domů.


Mohu
žít.

Emily
Moran Barwick

2 thoughts on “Bolest za práva zvířat”

  1. Krásně napsané,jsem ráda že,takový lidé jako jsi ty ještě jsou a máš můj respekt!!!Obdivuji tě za to jak bojejuš proti této krutosti,jen tak dál,možná se dožijem času kdy zabíjení zvířat bude trestáno jako zabití člověka…Přeji hezký den

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *