Kris Tozkousne

883008_553252054706990_1759138986_oPrvní tetování. Myslela jsem, že první bude jiné, ale k němu si dávám takový požadavky, jakože se musím předtím zpevnit nebo kdovíco. A další místa, která si chci nechat proměnit jsou z nějakýho důvodu taky docela citlivá… mě ani nenapadne si nechat tetovat rameno, ale za uchem a přes bok to rozhodně, plus mám sen o potetovaném hřbetu pravé ruky… takže nakonec mé první je nejlepší možným úvodem, kdy tak nějak vím, o co jde, ale nejsem vyděšená (popravdě jsem si při těch pár minutách trávených s jehlou říkala, že to je tak nepříjemný, že to podruhé nechci, ale opadlo to dost rychle… asi tělo něco vyplavuje jako reakci na bolest a já začínám toužit po dalším…). Všechna ta tetování v mojí hlavě mají pro mě hluboký význam, všechna jsou černá, nebarevná. O všech uvažuji několik měsíců, o některých už několik let (věřím, že vyčkat se vyplatí). Jako dítěti se mi zdálo tetování jako špatná volba, protože ho člověk těžko změní, z modifikací jsem myslela jen na piercing, což se postupně měnilo a když jsem si přečetla knihu o historii tetování a druzích a stylech, ztratila jsem veškeré pochybnosti a věděla, že tetování chci (opravdu jsem to zvažovala už jako dítě, obě mé sestry mají tetování, táta ho chtěl, mamka jedno má, a ségra měla propíchané celé ucho, přijde mi naprosto normální měnit svoje tělo tak, jak si chci; přesto zodpovědně).

269 je odkazem na jedno náhodně vybrané tele z velkochovu, jedno náhodně vybrané číslo, co znamená život nějakého tvora. Bylo vybráno pro účely jedné akce v Izraeli, která proběhla před pár měsíci – tři aktivisté se nechali označit rozpáleným železem tímto číslem jako akt solidarity. Ono to může vypadat jako nesmysl, protože teleti je solidarita jedno, pokud ho nedostane dál od utrpení nebo smrti, ale značka, kterou si někdo nese celý život má vždycky informativní ráz, lidi se budou ptát sami od sebe a začnou třeba přemýšlet… tak začíná veganství u každého, kdo neměl to štěstí se ho naučit od svých rodičů (teď mě prosím nesuďte, jako bych chtěla všem ordinovat moje stravování, jen mě samotnou mrzí, že jsem s veganstvím začala až tak pozdě a že jsem vůbec kdy jedla mléčné výrobky :)). A čím víc lidí přemýšlí… každý jediný má obrovskou váhu, i když mám často pocit, že “jeden” nic nezmůže. A ti tři aktivisté se stali inspirací pro další po celém světě, další lidé si nechávají číslo vypálit nebo tetovat (nevidím v tom rozdíl, vypalovalo se lidem a zvířatům, tetovalo se v koncentrácích a tetování má dost dlouhou tradici, na to aby se nemuselo řešit, kdo je víc jen podle toho, jakou formu si zvolí). A tak se stala 269 další symbolem veganství, o jehož existenci ví tisíce lidí (a v dnešní době se zdá tisíc málo, ale zkuste si tolik lidí pozvat domů na večeři).

Symbolem solidarity a také spojením s dalšími lidmi, kteří si číslo nechali zvěčnit a já v tom vidím i víc: 269 je pro mě symbolem krutosti dnešní doby, toho, co se stane, když určité druhy zvířat ponížíme na 500g v plastu v lednici supermarketu. Lidi si stěžujou na cenu masa a neviděj cenu života a vlastně ani práci lidí, kteří s jejich večeří pracovali. Lidi pomalu myslí, že ryby a drůbež nejsou zvířata a maj snad pocit, že se pěstujou na polích. A že když se dá slepici podestýlka, že budou mít lepší vejce (pro mě je to novodobá forma odpustků). A lidi se k sobě navzájem chovaj obdobně. Ono nás je moc, je těžký mít ke každému osobní přístup, ale lidé už ani nechtějí vidět dopady svých činů, nechtějí vnímat své okolí, plno lidí něco udělá jen v případě, že z toho něco bude mít, každý hraje sám na sebe a všem okolo radí, ať to dělají taky… ale při první příležitosti, kdy se dostane do úzkých a potřebuje pomoc lituje a smlouvá s najednou nalezeným Bohem a spílá svému druhu, že nikdo nepomáhá, že každý se stará jen sám o sebe…

A pak se k tomu dál pojí mé ryze osobní důvody. Toto tetování je moje finální smlouva sama se sebou a vlastně i ostatními, jelikož je nutně viditelné, kterou se zavazuji k veganství (pokud nebude konec světa a moje přežití bude záviset na pojídání moučných červů a pomalých mužů – ale to je freeganství a morální problém mít nebudu, heljé), zavazuji se dál k tomu, že si již nikdy nebudu ubližovat – psychicky ani fyzicky s cílem prostě cítit bolest, takže žádné fyzické týrání sebe sama (což již dlouho nedělám, ale obávám se, že jsem v posledních měsících byla na hraně propasti), žádné drogy, žádné přejídání, žádné hladovění, žádné lhaní. Je fakt, že bejt vegan, abych nebyla tolik vázána k utrpení druhých, ale nechávat dál trpět sebe a nebo snižovat kvalitu svého zdraví, by mi nepřišlo úplně logické.

Já byla tetována v rámci akce Všichni jsme 269 ve čtvrtek 21. března. Ten den jsme mrzli, hladověli, nabízely kukuřičné chlebíčky s čokoládou bezdomovci, čekali a naslouchali. Byla bych hrozně ráda, kdybych jednou dokázala věci dělat i bez “extrémní” symboliky. Jen tak si něco vzít k srdci a pak na to pamatovat a nekašlat. Ale taková asi nikdy nebudu  A navíc to na mé kůži vypadá úplně stejně, jak jsem si představovala.
http://www.facebook.com/kristozkousne

1 thought on “Kris Tozkousne”

  1. …tak to já jsem si z malých drátků udělala písmenka a ta jsem si osobně vypálila na ruku…rozhodla jsem se tak "nevyčnívat víc" než je zdrávo. Zjistila jsem, že jsem velmi radikální res. spíš tomu říkejme "passion for justice" ;)…a když už vytetovat, tak na čelo-by se opravdu "vidělo" 😉 a na to "v ženské kůži toho času" opravdu nemám…to co se dá skrýt, je jen napůl, je tedy… "netransparentní". Toto své osobní pokrytecké srabáctví, ale splatím-splácím jinde cíleně jinou činností, bych se před sebou sama hlavně – očistila a mohla podívat do zrcadla…Trochu jsem s tím "rozžhaveným železem" zpočátku, pravda bojovala, ale nakonec jsem to zvládla…ono to v tu chvíli nebolí, spíš řekněme – zasmrdí…bolest příjde až potom. Pro ta nebohá zvířata je to počátkem jejich stvoření spíše o šoku, strachu, neúctě, špatném zacházení a duševním i tělesném týrání. Problém si myslím, že nastává či může nastat posléze, když rány nejsou "řádně" čištěny a hojeny. Shrnuto Podtrženo…každý máme "jiné důvody" a "všechno jsou to pouhé berličky"… Kéž by berliček tohoto ražení…tedy berliček "etických" "morálních" "oči otevírajících" bylo čím dál tím více!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *