Rozhovor: Jezinka Ballová

575605_578993085466220_1534448412_nJaká byla vaše cesta k veganství?

K veganství jsem se dostala přes vegetariánství a přes dceru (neustále mi vše vysvětlovala a posílala různá videa z velkochovů a tak). Maso nejím asi osm let Impulzem k tomu, že jsem ho jíst přestala, byl moment, kdy jsem cestou z dovolené viděla jet auto na jatka a litovala jsem ta prasata a pak, klasicky, jako to má spoustu lidí, jsem si dala v penzionu k snídani nějaký párek, snědla ho a pak mi to došlo – že jsem děsný pokrytec a že dost. Dala jsem si ovšem zbaběle limit jeden rok, ale když uběhl rok, bylo jasné, že není cesty zpátky. Jak mi dcera dále vše vysvětlovala, tak už nešlo dělat, že nevím, že krávy chované na mléko trpí víceméně stejně jako zvířata chovaná kvůli masu a postupně jsem vynechala mléko (nepiji asi dva roky) a jogurty, sýry jsem jedla dál, ale méně. Když byla Zuzana doma, vařila jsem vegansky, a tak jsem zjistila, že je tolik dobrého veganského jídla a nebude žádný problém se toho neveganského zříct. Pro ‚ten den‘ – konečný přechod do veganství úplného jsem si zvolila 269 akci v Brně, kdy jsem se i nechala tetovat.

Takže od toho dne se nic fakticky nezměnilo, jestli tomu dobře rozumím nebo se v něčem cítíte a žijete jinak?

Z hlediska každodenního života je prakticky vše stejné. Dříve se mi občas ještě stalo, že jsem „zhřešila“ proti tomu, co jsem cítila. Čili zase kontrast lítosti nad krávami a telaty a tím, že jsem si ještě výjimečně dala kávu s mlékem nebo zákusek. Změnil se ten pocit, že už prostě jsem za tou hranicí a jsem ráda, že tam jsem…

Musím přiznat, že setkání s vámi na 269 v Brně pro mě patřilo k největším zážitkům tam, pro mnohé vegany, kteří jsou ve věku vašich dětí je inspirací vidět, že nemusí lámat hůl nad lidmi jiné generace – co vaši známí, je ve vašem okolí více lidí, kterým soucítění se zvířaty není cizí a v tomhle vám rozumí? S jakými rekcemi na veganství se obvykle setkáváte?

Reakce okolí jsou většinou stejné a to většinou negativní. I když je pravda, že na skutečnost, že jsem vegan, už skoro nikdo nereagoval, ale co se týká vegetariánství, tak to bylo dost hrozné a v podstatě mi bylo i vyčítáno, že TO dovolím dceři. Najde se pár lidí, kteří to vezmou v pohodě, ale to je bohužel vše, nad tím, proč jsem se postupně stala vegetariánkou a pak vegankou, se nijak hluboce nezamýšlejí, natož aby si třeba si řekli, že je to všechno je opravdu hrůza a že taky třeba omezí spotřebu masa. To asi všichni vegané znají. Měla jsem i několik ostrých diskuzí v širší rodině. Jinak syn taky přestal jíst maso tak před 3 roky a manžel už maso nejí rok a půl.
Jak už jsem řekla, mezi známými není moc těch, co mi rozumí a je mi záhadou, proč to tak je, protože jsou to lidé v podstatě hodní a citliví, mají rádi zvířata (psy, kočky, papoušky aj.) a přesto odezva žádná. Takže klasicky soucítí, ale jen s některými zvířaty, ale to je taky bohužel běžný jev.

Mladí lidé jsou – co se týká vegetariánství a veganství samozřejmě v převaze a jsem trochu skeptik, zda se v řadě mých vrstevníku nějak radikálně něco změní.

269 – jak jste se o akci dozvěděla, čím vás oslovila a co pro vás osobně znamená?
O akci 269 jsem se dozvěděla přes dceru a přes facebook a říkala jsem si, že je potřeba jít mezi lidi a takových akcí se zúčastnit. Pro mě osobně je to ten ‚den D‘ odkdy datuji svoje veganství, také jsem se tam cítila dobře mezi lidmi, kterým člověk nemusí nic vysvětlovat.
Jak bylo psáno v prohlášení 269 – nestačí nejíst maso a nepít mléko, ale je potřeba prezentovat utrpení zvířat veřejnosti. Dcera byla rok v Madridu a vyprávěla o tom, jak často lidi vyrazí do ulic a na náměstí a různou formou upozorňují na to, co se děje ’za zdmi‘.
Pro mě byla akce 269 life Brno první takovou událostí, které jsem se aktivně zúčastnila, a mé poděkování patří všem, kteří ji zorganizovali – doufám, že se podobné akce budou konat dál a jsem ochotna pomoci i s organizací i aktivní účastí.

Na závěr bych chtěla vyjádřit obdiv všem mladým, kteří většinou v nízkém věku sami dospěli k rozhodnutí nepodílet se na utrpení zvířat a také lítost nad tím, že já jsem promarnila tolik roků.





by Jity

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *