Rozhovor: Katarina Dobermann

Jak ses dostala k veganství?

Moje cesta k veganství byla velmi krátká, přesto že bohužel trvala velmi dlouho. Vegetariánem jsem byla prakticky od narození krom občasných – velmi zřídka úspěšných pokusů mých rodičů, nacpat do mě kousek masa, o to víc jsem ale ujížděla na jogurtech a sýrech. V nevědomosti, že když nejím maso, nikomu neškodím, jsem žila poměrně dlouho, až do dne, kdy jsem na netu natrefila na článek, kde jsem se dozvěděla, že na rozdíl od toho, co mě celý život učili, kráva nám mléko nedává, my jí ho sprostě krademe, za cenu obrovského utrpení … od té doby jsem vegankou.

Co ti veganství dalo a co vzalo?

Otevřelo mi oči, donutilo dívat se víc kolem sebe, po pravdě dříve mi vůbec nedocházelo, jak moc rozšířené je bezuzdné zneužívání zvířat – jedno, kam se člověk podívá, počínaje cirkusy a konče nesmyslným testováním – třeba cigaret – na zvířatech. Čím déle jsem veganem, tím větší potřebu aktivně se podílet na ochraně zvířat mám. Zároveň ráda vyvracím vlastním příkladem obecné přesvědčení, že vegan rovná se vyzáblá chudinka, která nedoběhne autobus. Věnuji se několika bojovým sportům, tréninky a pohyb obecně jsou nedílnou součástí každého mého dne a upřímně mě těší, když se mě někdo zeptá, kde beru tolik energie a já ho můžu odkázat, na můj jídelníček bez živočišných složek.
Jestli mi veganství něco vzalo, pak jen moji naivní představu, že vegan, rovná se automaticky lepší člověk, to bohužel není pravda.

Ono je věnovat se sportu a věnovat se sportu. Můžeš popsat, jak tak vypadá tvůj obvyklý týden – co se fyzické aktivity týče?
Čtyřicítku už mám za sebou, a přesto zvládám týdně cca deset tréninků (kravmaga, MMA, kickbox). Některé dny mám dva tréninky navazující bezprostředně na sebe, k tomu dopoledne ještě cvičím na TRX, s kettlebellem nebo chodím běhat trasy mezi 10-20km, plus denní pohyb se psy, což dá dohromady taky minimálně 10-15km chůze.

269 … bylas jedna z prvních v Čechách, kdo šel do tetovaní, proč a co pro tebe samotnou znamená?

O 269 jsem se dozvěděla na FB pár dní po konání první akce v Izraeli, hned jsem věděla, že má potenciál oslovit spoustu lidí mimo veg kruhy, byť nebo právě proto, že je se jedná o pro spoustu lidí kontroverzní způsob, jak informovat veřejnost o tom, co se se zvířaty ve velkochovech děje. Nechat si vytetovat 269 byl pro mne symbolický akt solidarity s těmi, kteří se bránit sami nemohou. Jak jsem hned první dny po otetování zjistila, byl to i ideální podnět k informování okolí. Ještě se mi nestalo, aby se kdokoliv, kdo moje tetování viděl, nezeptal, co to číslo znamená a moje kérka má “ na svědomí“ již několik lidí, kteří přešli z konvenční stravy k vegetariánství.

by Jity

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *