Rozhovor: Margaret Green

576558_573504776015051_131046045_nTak mi prosím řekni, jak jsi se stala vegankou, co tě k tomu přimělo?

Vegankou jsem se stala v době mé nejradikálnější změny. Kdy jsem přestala vnímat svůj pubertální osobní (zkreslený) svět a začala se zajímat i to co se děje jinde. Dostala jsem se do společnosti lidí, kteří se zajímají o tzv. konspirační teorie. Díky nim jsem měla tu možnost setkat se s lidmi kterým není lhostejný způsob jednání se zvířaty a tehdy jsem viděla Izraelské video 269. A díky 269 jsem se stala vegankou – trvalo to asi týden, kdy jsem zkoušela svá první veganská jídla. 

Tak to jsi vegankou relativně krátkou dobu. Změnil se ti nějak život a jak na takovou velkou změnu zareagovalo tvé okolí?Ano. Vegan jsem opravdu velice krátkou dobu. V kuchyni jsem naprostý odpadlík (:D), i když se každým dnem zlepšuji. Jenže tohle je až ta druhotná stránka věci. Když jsem si uvědomila co všechno se skrývá za běžnými surovinami naší domácnosti tak nešlo ani tak o reakci mého okolí na mou změnu. Především já jsem díky své změně začala reagovat na své okolí.

Je to jako kdybyste si sundali brýle které vám celou dobu zatemňovali zrak. Najednou už v mase nevidím jídlo ani nemůžu. Jsme zvířata co pojídají jiná zvířata a úplně jsme zapomněli, že i oni mají mít základní práva jako je SVOBODA a ŽIVOT. Stejně tak jako bych neublížila člověku tak ani jinému tvorovi na této planetě.

Jistě, s tím samozřejmě souhlasím. Ale přece jen – jak se s tvým veganstvím smířila rodina, v tak mladém (někdy i ve starším) věku mají přece jen rodiče ještě tendence mluvit svým potomkům do stravování? A dřív jsi se stravovala zcela konvenčně?

Dřív jsem byla masožravec, až na pár záchvatů v pubertě, kdy se jednalo o chvilkové vegetariánství. Ale jelikož jsem neměla ty etické důvody tak mě to rychle opustilo. Naši na to reagovali slovy „chápeme proč nejíš maso, ale mléko a vejce jsou pro tvůj organismus důležitý“. A i když mají potřebu sem tam něco říct, tak mi vycházejí vstříc. Ochutnávají moje veganská jídla, nakupují mi potřebné suroviny, ale co se „teorie“ a názorů týče, tak s nimi raději do křížku nechodím. Maminka je vychovávaná řezníky, takže zde je to debata CHUŤ vs. UTRPENÍ, které si asi nikdy nebude schopná přiznat. Za to se snažím otevírat oči na jiných frontách u těch mladších lidí.

A daří se?Nechala sis také vytetovat číslo 269. Co pro tebe toto číslo znamená a vůbec celé hnutí 269, jsi přece nejen tetovaná, ale přímo členka organizačního teamu 269 ČR?

Rozhodně. Především kvůli 269. Našim cílem je poukazovat na tu skutečnou, tvrdou a krutou realitu. Není to jen záběr na tradičnískupinu všežravců, ale právě i na vegetariány. Už teď mnoho lidí po celém světě změnilo svůj postoj k živočišným produktům právě po vytetování čísla 269.
Já jsem se nechala tetovat hned z několika důvodů. Především jsem tímto aktem obětovala svůj život zvířatům. Uzavřela jsem tím jakousi smlouvu, že budu bojovat za zvířecí práva každým způsobem který bude v mých silách a jen tak se nevzdám.
Dalším důvodem bylo upozornit viditelností tetování na lidi v mém okolí a navázat tak na toto téma debatu.
A třetí důvod souvisí právě s mou vlastní účastí v organizačním teamu 269, protože tohle číslo z nás dělá rodinu – všichni bojujeme za ten samý cíl a tím je osvobodit veškerá zvířata, která nepatří do klecí, na talíř, na tělo, pro zábavu ani na pokusy.

Jednoznačně. Najde se však i početná skupina veganů, kteří s hnutím 269 úplně nesouhlasí. Přijde jim příliš radikální a myslí si, že na veřejnost by se mělo působit opatrněji. Stačí jim třeba welfare nebo snížení konzumace. Co si o tom myslíš?

Myslím si, že každý člověk je jakési individuum. Má svůj osobní život, vlastní zkušenosti, vlastní problémy a vidí svět svýma očima. Jestliže člověku záleží na zdraví tak ho asi nechytnou obrázky z jatek za srdce tak, jako když se dočte o dopadech živočišných produktů na jeho tělo. Někoho naopak právě zasáhnout obrázky z jatek. Ale stále je tento záběr velice malý v porovnání s utrpením zvířat.
269 poukazuje především na pokrytectví naší společnosti. Poukazuje na zvířecí holokaust. Poukazuje na otroctví a odepírání svobody, která je cenná jak nám tak i každé jiné bytosti na téhle planetě. Poukazuje především na absurdnosti konzumace mléka. Dospělému jedinci je zle z představy pití mateřského mléka třeba své těhotné partnerky, ale přesto jej konzumuje od úplně jiného živočišného druhu. 269 také poukazuje na doslova mučící praktiky v testovacích laboratořích.
Tohle všechno je skryté, je to schované a nutí to lidi ke chladnému přístupu.
Někomu se může zdát, že jsme na lidi až moc tvrdí, já jsem toho názoru, že lidi jsou příliš tvrdí ke zvířatům.

My jsme všichni 269 a nikdo z nás by nechtěl žít v kleci, nebo v ohrádce, snášet vejce a doufat, že je budu snášet dlouho, protože jinak půjdu pod kudlu. Ani by mě jako zvíře neuklidňovalo vědomí, že sice budu sežraná, ale jako jedna z mála, protože lidstvo konzumaci snížilo.

by Merci

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *