Rozhovor: Petr Klíč

485667_580095835355945_1469693400_nCo tě přivedlo k veganství?

K veganství jsem se dostal úplně sám, bydlím na vesnici a všichni v mém okolí byli masožravci. Někdy v patnácti – bylo to ještě na základce, jsem se rozhodl, ze přestanu jíst maso kvůli krutému zacházení se zvířaty, klasicky jsem zhlédl nějaké dokumenty, dostaly se ke mně nějaké letáky od Svobody zvířat a Otevři oči a tak to začalo.
Všichni (i moji kamarádi, kteří jsou už dnes také vegany/vegetariány) se k mému novému životnímu stylu stavěli nepřátelsky, ale postupem času se to zlepšovalo. Největší oporou mi byla babička, která je velice chápavá. Asi po roce a půl jsem začal přemýšlet o veganství. Jezdil do Jihlavy na FNB a setkával se s lidmi podobného smýšlení, až jsem se jednoho dne rozhodl, že budu veganem. Stalo se tak po rozhovoru s mojí dobrou kamarádkou, která už vegankou byla.Po krátkou dobu mého vegetariánství jsem paradoxně vegany vůbec nechápal, myslel jsem, že jsou to blázni, že to přehánějí, ale osobní setkání s vegany mi úplně změnily úhel pohledu. Po přechodu na veganskou stravu jsem se konečně mohl cítit alespoň trochu oproštěn od každodenního způsobování bolesti.

 Co cítíš, že ti veganství dalo a co ti naopak vzalo?
Veganství mi rozhodně dalo pocit větší svobody. Nemusím se trápit tím, že kvůli mojí nenažranosti a chuti musí umírat jiní tvorové, kteří mají stejný nárok na svobodu jako já. Rozhodl jsem se, že za žádnou cenu nebudu podporovat praktiky tohohle průmyslu. Také mi to přineslo plno nových poznatků, když je člověk veganem/kou, tak by se měl zajímat o problematiku a všechno co s tím souvisí – životni podmínky zvířat, stravovaní, ekologie, …
Že by mi něco bralo nebo vzalo, to bych neřekl, jen možná někteří známí (zapřisáhlí masožravci) nedokážou pochopit můj postoj a cítí se dotčeně, když jim říkám, co jsou zač, když ví, jak to chodí a přitom do sebe cpou mrtvoly.

269 – co pro tebe znamená?

O 269 jsem se dozvěděl na internetu, když se nechali cejchovat Izraelci. Zaujalo mě to kvůli netradičnímu vyjádření postoje – docela radikálnímu, a jelikož jsem vegananarchista, tak se mi to zalíbilo. Zatím nemám na cejch, ale tetování mi přišlo jako přiměřené vyjádření názoru. Proč se nenechat taky označit … jsem přeci také zvíře stejně jako krávy, prasata, kuřata nebo jakékoliv jiná bytost, které se dostalo toho „štěstí“ byt pouhým číslem na seznamu. Proč nevyjadřovat solidaritu aktivně (tím jak žiju), ale i pasivně (nějakým symbolem). Od té doby co mám tetování, se mě už dost lidí ptalo, proč mám na ruce to číslo a to je další z důvodů proč jsem do toho šel. Lidi to nutí k nějakému dialogu a diskuze o největší závislosti lidstva by mely být na denním pořádku.

by Jity

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *