Rozhovor: Sue Balová

10439_578336992198496_1319760243_nJaká byla tvoje cesta k veganství?K veganství jsem přišla asi jako většina z nás – skrz vegetariánství. Vegetariánkou jsem se stala ve dvanácti. Vrátili jsme se s rodinou z dovolené v Itálii a „slavnostně“ jsme si koupili grilovaná kuřata, pro každého jedno. Přišlo mi to nějak nepatřičné – byl to vlastně celý živý tvor, celé tělo, bylo mi navíc pak špatně a říkala jsem si, že takhle by to být nemělo, že teď přišel vniveč celý jeden život, nebylo to potřeba a ještě ani dobře to neudělalo. A druhý den jsem se stala vegetariánkou. Pak jsem dlouho zavírala oči před tím, co se děje s ostatními zvířaty. Mléko, sýry a vajíčka jsem jedla ještě dlouho a snažila jsme se to sama před sebou obhájit, jakože je to potřeba pro zdraví, že bych se jinak nenajedla, že kvůli tomu neumírají atd., ale čím dál víc jsem se cítila jako pokrytec, tak sem si začala zjišťovat co a jak. Nakonec jsem učinila to rozhodnutí, zhruba tři roky zpátky. Lituju jenom, že mi to tak dlouho trvalo.

Můžeš říct, co ti veganství dalo a co ti naopak vzalo?

Dalo mi to, že se nemusím stydět sama před sebou a při pohledu na zvířata, protože mám čisté svědomí (v rámci možností). Taky mi dalo jiný pohled na svět, člověk si začne uvědomovat věci, které dřív neviděl. Tohle prozření mi ale vzalo klid. Tím, že jsem se začala zajímat o to, jak všechno co se týče zvířat „funguje“, jsem zjistila tolik otřesných věcí, že vím, že už nikdy nebudu klidná, šťastná, protože si uvědomuji, kolik krutosti se děje v každém okamžiku, a že s tím zas tak moc udělat nemůžu. Co se týče lidí – veganství mi „vzalo“ pár přátel (spíš tedy vytřídilo). Už uvažuji jinak, a když mi někdo řekne, že ten telecí steak si dá, protože mu chutná, i když ví, kolik bolesti tím způsobí, tak už ho nemůžu brát vážně, natož mít někoho takového ráda. Takže se tím vztahy komplikují. Na druhou stranu jsem ale poznala spoustu lidí, kteří nejsou lhostejní a sobečtí, takže se to vlastně vyrovnalo.
Veganství je pro mě filozofie, ne dieta, a ovlivnilo a ovlivňuje můj život, a řekla bych, že i život mého okolí, velice. A jsem za to moc ráda.

269 … jak jsi na tohle téma narazila, proč ses rozhodla aktivně účastnit a co pro tebe osobně to vytetované číslo znamená?

O 269 jsem se dozvěděla přes Facebook, přes některou z mnoha vegestránek. Ta idea mě hned zaujala, přijde mi smysluplná, působivá a sympatická. Jak už bylo mnohokrát zmíněno, to tetování otevře mnohou konverzaci a lidé si uvědomí, že to asi fakt myslíme „s tím veganstvím“ vážně, že to není jen nějaká krátkodobá póza, výstřelek. Setkala jsem se s mnoha názory, které to zatracovali, protože se jedná o cejch. A pro mě je to právě ta idea, která se mi na tom líbí. Nejenže tímto cejchem dáváme najevo solidaritu s oběťmi všech holokaustů, těch minulých i těch přítomných, ale líbí se mi i idea jakéhosi poznávacího znamení. Ta myšlenka, že různě po světě je spousta lidí, kteří mají stejné označení, tetování (či vypálení), které není na ozdobu.
A je pro mě ctí tvořit součást této skupiny, která se sice osobně nezná, ale bojuje za stejnou věc.

 

by Jity

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *