Rozhovor: Wolfiett Megalomaniacal

983585_575356795829849_1375123734_nTak mi prosím řekni, jak jsi se stala vegankou, co tě k tomu přimělo?
Popravdě se mě to chytlo už velice brzy. Od malinka jsem odmítala maso a kolem šesti let jsem prý začala s tím, že ho prostě nechci jíst. Bohužel rodiče jako v každé jiné rodině to dětem nutí, a tak jsem ho někdy musela sníst. Do dnes pamatuji na to, jak uvařili nějaké menší prase, dali ho na stůl a zapíchali do něj několik nožů. Po té, co se začali hádat o to, kdo bude mít „rypáček“ a kdo „ouško“. Mě opravdu chuť přešla, ale stále jsem jako malé děcko musela poslouchat. Ani mi nikdy nechutnalo, je to, jako bych jedla bahno.

Začala jsi velice brzy, to je zajímavé, že jsi to pochopila už jako malá, i když ho všichni kolem tebe jedli.
To ano:-), už jako velice malý jedinec jsem věděla, že bezmasá cesta je pro mě to pravé. To je jako, když dáte před dvouletému dítěti jablko a kus syrového masa, je jasné, kterou potravu si zvolí. Ale protože jsem byla mladšího věku, nemohla jsem moc protestovat. Bylo mi řečeno, že až mi bude 18let, mohu si třeba skákat z okna. Že pak jim je jedno, zda ho budu či ne. Myslím, že doufali, že to je jen nějaký dětský chvilkový výpadek, díky bohu, se samozřejmě mýlili. Maso jsem jídávala jenom o víkendu, protože se jeho nejedení nedalo nijak zamaskovat. Poté, co jsem začala bydlet na intru, tak to byla má tutovka. Strava, podávaná 5x denně, byla minimálně 4x z masa. Prosadit vegetariánství se mi v kuchyni nezdařilo, a tak jsem vynechávala večeře s tím, že po půl roce povolili, a nechali mi třeba těstoviny s kečupem či mákem, a ostatní jedli to, co bylo na menu. Když jsem dostala kus masa, zaměnila jsem to s kamarády za zeleninu.

Zvolila sis obor kuchařka/servírka, musela jsi přece vědět, že se tam budeš učit pracovat s masem… 

Ano, věděla, ale tohle nebyla bohužel moje volba. Mým přáním bylo pohybovat se v umění. Zpěv, malování, návrhy šperků…to byl můj sen, jsem kreativní, a ráda bych dala do těch děl to, co ne každý dává – duši a poctivost. Bohužel mi to nebylo doma moc povoleno, protože jsme tenkrát měli možnost přihlásit se pouze na jednu školu. A tak se báli, abych to zvládla. Tatínek mi dal rady, že šperky si lidi pořád kupovat nebudou, ale hlad, ten mít nepřestanou…. což je pravda. Nakonec jsem ráda, že jsem tam šla, přece jen mohu vařit i vegansky.

Od mala jsi tedy byla nezlomná vegetariánka, ale jak jsi přešla k veganství?

K veganství jsem se dostala před nedávnem, díky mým novým přátelům, kteří jsou také vegani. Tím, že mě začali v tomto podporovat a ukázali mi i pravdu o vejcích a mléku, mohu konečně poprvé za svůj život říci, že jsem na sebe hrdá. Stávalo se mi, že jsem se na internetu ptávala, co je špatného na mléku nebo vejcích, ale často tyto debaty končily i nadávkami a navážením se do mě jako do „ubohého vegetariána“ a že si mám tyto věci sama najít na netu. To mě mrzelo, a doufám, že takovou smůlu jsem měla jen já, jelikož tyto řeči jsou značně odrazující. Nejlepší je nastražit uši a vyslechnout si vše, na co se kdo zeptá, protože pak vše pochopí. Já sama dělám totéž, když se mě někdo zeptá, jak to probíhá s kuřaty, proč se jim upalují zobáky, nebo proč krávy nemohou chodit, popřípadě proč nekupovat kožené věci a spousta jiných věcí.
Zkrátka, celý můj život se odehrává na jedné a té samé cestě, a to je boj za ty, kteří nemluví, ale cítí. Cítí bolest, strach, cítí krev vznášejíc se kolem nich a to nejdůležitější… mají srdce, který tluče a všem nám tím říká „jsem živá bytost ne potrava“. Opravdu mi nic nechybí. Nejraději jsem měla smetanu, a tu, když si koupím v Biopointu, tak i partner má boule za ušima jak mu chutná.
Jsem člověk, co si sedne k řece, sleduje létající kachny, vlny narážejíc do kamení a šepot větru který objímá listy stromů. Miluji přírodu, slučuji se s ní, je to pro mě život jako takový, rodina, která mi dává důvod proč žít…. a já svou rodinu nejím, nejsem kanibal, ani chodící hřbitov…
Každý si hledá svou cestu, někdo ji hledá rok, někdo dva. A my tu jsme proto, aby jsme jim pomohli ji najít rychleji. Jsme jako učitelé, kteří otvírají žákům oči. A oni se pak stanou učiteli a otvírají oči zas dalším lidem.

A jak jsi přišla k 269, proč sis nechala vytetovat tohle číslo a co pro tebe znamená? 

Seznámila jsem se na internetu se skupinkou lidí(veganů). A po nějaké době se objevilo první video z Izraele 269, které se zapsalo do dějin. Poté, jsem potkala dvě moc hodné slečny, které tuhle věc začaly uskutečňovat u nás v Praze. Tak jsem jim začala trochu pomáhat a zároveň poznávat nové lidi, a na jejich druhé akci 269 na Václaváku jsem si též nechala tohle číslo vytetovat.
S touto organizací spolupracuji protože nikdo by nechtěl být odtržen od rodiny, snášet celé dny vajíčka, či čekat v malinké kleci na to, až z něj stáhnou kůži. Jsme tu pro ty, kteří se nemohou bránit. A proč? Protože oni si zaslouží žít svůj život. Vy nemáte právo určovat jejich osud, a už vůbec ne smrt…

Přesně tak. Děkuji za rozhovor.

 

by Merci

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *