BRNO – Výstava byla úspěšná, živé exponáty se návštěvníkům líbily

cows

cowsBRNO – Výstava byla úspěšná, živé exponáty se návštěvníkům líbily. Poslední červnový pátek se mi zdál podivný sen. I přesto, že se odehrával ve střední Evropě na začátku 21. století, objevila jsem se na výstavě, resp. trhu s otroky. Prošla jsem velkou bránou a octla se mezi desítkami klecí a ohrad, ve kterých byli otroci umístění. U každého visela cedule s informacemi o původu a kvalitách daného kusu a opodál stál majitel, pyšný na své nejlepší zboží, které s sebou na výstavu vzal.

 V halách byly stovky živých bytostí degradovaných na komodity rozdělené podle původu, druhu a charakteru využití. Někteří jedinci stáli či leželi o samotě, jiní ve skupinách. Mláďata se vyděšené tiskla ke svým matkám, silní samci apaticky a zlomeně civěli do nikam. Někteří z nich měli vypálená identifikační čísla na těle. Čísla místo jmen. Kolem se procházeli svobodní lidé, otroky si prohlíželi, osahávali je, znalecky diskutovali o jejich přednostech a slabinách, nebo zde trávili rodinné odpoledne. „Slečno, to jsou ale pěkné kousky, viďte?“ oslovil mě starší muž, když jsem se nevěřícně rozhlížela kolem sebe. Všude kolem mě postávali a polehávali tito otroci přivázaní krátkými provazy či řetězy, které omezovaly jejich pohyb na naprosté minimum. Odevšud se do mě vpíjely zoufalé, vyděšené nebo apatické pohledy.

Byl to ošklivý sen a já se z něj chtěla mermomocí probudit. Nešlo to. S hrůzou jsem zjistila, že to není sen. Byla jsem na  Národní výstavě hospodářských zvířat a tato výstava otroků se zde konala již třetím rokem. Už třetím rokem zde zvířata letargicky ležela v ohradách nebo byla připoutána krátkými řetězy a o kus dál se grilovala mrtvá těla jejich kamarádů. Lidé si je prohlíželi, jako by to byly neživé hroudy pohybujícího se masa. Pohled do očí prasat mě až vyděsil – byly to oči tak moc podobné očím lidským! Inteligentní a zoufalý pohled. Nad tímto nádherným tvorem, v jehož očích se dalo tolik vyčíst, visela cedule s nápisem: „Vystavená zvířata si můžete zakoupit a odvézt po ukončení výstavy.


Řekl už té holčičce někdo, co je to jehněčí?

Národní výstava hospodářských zvířat a zemědělských strojů. Zvířata degradována na stroje, výrobní jednotky, komodity. Lidé si zde krávu prohlížejí stejně jako traktor. Na hlavní scéně probíhá soutěž o nejlepší „kus“ v různých kategoriích. Tzv. masný skot se hodnotí podle výkrmnosti a zmasilosti, dojná plemena pak podle kvality mléka a množství, které jsou schopna vyprodukovat. Nikdo se nepozastaví nad tím, že jsou to živé bytosti s vlastními pocity a touhami. Stejně tak, jako se lidští otroci ještě před pár stoletími hodnotili podle stavby těla, síly nebo obratnosti, se i dnešní otroci hodnotí podle užitkovosti.
Žena má v šátku na břiše děťátko, staré pár měsíců, a se zájmem pozoruje krávu, jež je právě dojena kovovým přístrojem. Stojí sama, bez svého dítěte. Kdo jiný by měl chápat bolest, kterou má matka v srdci po tom, co jí ukradli mládě, než tato žena s miminem v šátku na hrudi? Kdo jiný by měl bojovat za tuto matku, z jejíhož dítěte bude brzy telecí steak, než jiná matka? Propast je však příliš velká. Žena před sebou nevidí cítící bytost a matku od dětí. Vidí před sebou stroj na mléko. Po chvíli popochází dál, aby si prohlédla přístroje na dojení krav.
Pozoruji tu hrůzu kolem sebe a nemůžu uvěřit, že je to realita. Míjí mě mladý pár a muž nese v náručí malého pejska, zrzavého špice. Pokládá ho na zem, dává mu napít a slečna ho líbá na hlavičku. Jsou v uličce mezi dvěma ohradami – v jedné je kráva, v druhé prase. Jen pár centimetrů od sebe jsou zde tři živé bytosti, které myslí a cítí jedna jako druhá, jejich životy však mají na míle jinou hodnotu i podobu. Jedna z bytostí je degradována na stroj na mléko, druhá hodnocena podle kvality masa. Třetí je zákonem chráněna proti ubližování a je milovaným členem rodiny. Mladý pár si bere pejska do rukou a odcházejí ven, aby ochutnali prase na grilu. Cílem výstavy je totiž mj. propagace tuzemského vepřového masa a zvýšení jeho spotřeby. V doprovodném programu tedy nemůžou chybět řezník a uzenář se svou kuchařskou show. Těla mrtvol porcují jen kousek od živých prasat. Stačí jeden pohled do jejich tváře, abyste získali jistotu, že vědí, co se opodál děje. Je čeká smrt, malého špice teplý pelíšek a miska plná granulí.


Čí hlavy jsou komoditou a čí už ne?

Na této výstavě otroků, na této oslavě degradace živých tvorů na stroje, bylo přítomno 817 zvířat a šlo tak o přehlídku srovnatelnou s největšími evropskými výstavami svého druhu. „Je to unikátní výstava v České republice. Jde vlastně o veletrh, protože i chovná zvířata jsou komoditou a zde se i obchodují. Výstava přispívá podpoře živočišné výroby,“ řekl v zahajovacím projevu generální ředitel společnosti Veletrhy Brno Jiří Kuliš. A to je přece důležité. Je potřeba podporovat vraždění inteligentních bytostí s vlastními emocemi, abychom si mohli pochutnávat na jejich tělech.
Výstava byla i tentokrát úspěšná a živé exponáty se návštěvníkům líbily.
 Další fotografie z výstavy (I)

 Další fotografie z výstavy (II)
 www.269life.com
 www.269.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *