Chov prasat v Česku

Prasata jsou často pro lidi symbolem špíny a zápachu. Pravdou ale je, že symbolem zápachu a špíny bývají podmínky, které jim lidé vytváří.

Ve skutečnosti jsou prasata velmi hygienická zvířata, v přirozeném prostředí vylučují diskrétně stranou od ostatních, nikdy nevylučují na místech určených ke spánku, ani v blízkosti prostoru, kde jedí.  
V okolí svých hnízd, která stavějí z větví a listí, prasata mají určena místa, většinou stromy, která používají k péči o tělo, pokud nejsou přítomná ostatní prasata, aby pomohla.  
Prasata se pravidelně koupají ve vodě a válí se v bahně. Bahno je velice blahodárné pro prasata. Přestože se běžně používá výraz „zpocený jako prase“, prasata nemají potní žlázy a jsou proto náchylná k přehřátí organismu, tak se válejí v bahně a zapojují do dalších termoregulačních činností, které jsou velmi důležité pro udržení jejich tělesné teploty. Bahno, které pokrývá jejich tělo, nabízí také ochranu před hmyzem a pomáhá předcházet spálení od slunečního svitu.  
Navzdory předsudkům, většina lidí nemá ponětí o vysoké inteligenci prasat. Prasata jsou jedním z nejinteligentnějších živočišných druhů na Zemi, jsou inteligentnější než pes nebo tříleté dítě.  
Profesor Stanley Curtis z Penn State University během svých studií, kdy dvě prasata učil hrát jednoduché počítačové hry (prasata při hře ovládala joystick pomocí nosu a zubů, přičemž musela joystickem ovládané ikony přesunout z bodu A do bodu B apod.) zjistil, že prasata umějí hrát skvěle joystickem ovládané počítačové hry, dokonce některé hry mnohem lépe než primáti. Curtisova kolegyně Dr. Sarah Boysen uvedla, že prasata jsou schopna se soustředit s intenzitou, kterou nikdy neviděla ani u šimpanzů.
 
Podobně jako šimpanzi, prasata mohou využívat znalostí ostatních tím, že následují jejich tajná nebo skrytá místa s potravou.To naznačuje, že prasata mohou mít vysokou míru kognitivních schopností, jako je vizuální perspektiva, což je schopnost převzít to, co u ostatních vidím a upravovat tomu vlastní chování odpovídajícím způsobem. Pokud je prase podvedeno jedincem svého druhu, mění své chování tak, aby snížilo počet případů, kdy bude podvedeno.  
Profesor Donald Broom z Veterinární školy na Cambridské Univerzitě říká: „Prasata mají dost propracované kognitivní schopnosti. Dokonce více než psy a určitě více než tříleté dítě.“ 
Prasata jsou schopna se velice rychle naučit rozpoznávat věci podle jména. Dokonce plyšové hračky, byť jsou si podobné, rozpoznají podle jména. Prasata nezapomínají jména věcí, ani po letech, přestože s věcmi nebyla v žádném kontaktu, což je důkazem velmi dobré dlouhodobé paměti.  
Jde říct, že prasata jsou lidem nejpodobnější ze všech živočišných druhů (vzhledově, etologicky a biologicky). Lidé, kteří provozují útulky pro zvířata, přisuzují prasatům lidské vlastnosti, protože prasata, stejně jako lidé, si vychutnávají poslech hudby, hraní si s míčem nebo masáže těla. Kůže prasat je natolik podobná lidské, že ji je možné implantovat lidem. Dokonce i srdce prasat je stejné jako lidské a jejich zuby připomínají lidské zuby.  
Prasata mají velmi dobré schopnosti pro poznávání identity a sociální organizaci a rozpoznání ostatních jedinců. Stejně jako lidé, se spoléhají na vizuální podněty při rozlišování mezi přáteli a cizinci. Prasata také využívají vizuálních podnětů pro společenské uznání, ale s jejich silnými a zvýšenými čichovými a sluchovými smysly, mají jiné způsoby komunikace, které jsou mimo lidské schopnosti vnímání.  
V přirozeném prostředí prasata žijí v matriálchální, velmi sociálních společenstvích s jasnou hierarchií, která mohou mít 6 až 30 členů (v Evropě byla dokonce evidována společenství, která měla až 100 členů). Většinu dne prasata stráví sháněním potravy, přičemž za noc mohou nachodit až 15 km a obejít plochu 10 000 hektarů za půl roku. Sociální vazba mezi prasnicí a jejími dětmi je velmi silná. Už před porodem se prasnice uchylují stranou od společenství, až na kilometry daleko, kde s dětmi v hnízdě nebo blízkosti hnízda zůstávají osamoceny asi po dobu 1 až 2 týdny. Toto období umožňuje prasnicím získat velmi silnou vazbu s dětmi.
 
Velkochovy, jak zde žijí
Chov prasat je celosvětově jedním z největších odvětví živočišné výroby. Každý rok je na celém světě poraženo asi 1,2 miliardy prasat pro lidskou konzumaci. Většina prasat je chována ve východní Asii, zejména Číně, která chová více než polovinu poražených prasat. Čínu následuje, Evropská Unie, Severní Amerika a Brazílie. V České Republice je chováno více než 4, 5 miliónu prasat ročně.  
 
Velkochovy odsuzují prasata k nehybnosti, špíně, smradu, bolesti a utrpení. V těchto místech jde o to, v co nejkratší době vyprodukovat co nejvíce masa, a to co nejlevněji, aby byl co největší zisk. Majitelé farem se toho snaží dosáhnout tím, že chov prasat zintenzivňují drastickými prostředky. Prasata jsou vězněna v co nejmenších prostorech v co největším počtu, což je příčinou mnoha poruch chování, zvýšené agresivity, vzájemného okusování, vytrhávání štětin, pojídání trusu nebo hryzání mříží.  
Prasata na farmách nemají možnost vylučovat jinam než sobě pod nohy a do míst, kde spí, protože jim nejsou poskytovány odpočinkový, výkalový, ani aktivní prostory. Nemají možnost očisty těla, stavění hnízd nebo rytí a dalších přirozeností. Přežívají v bezstelivových systémech ustájena s celoroštovou nebo částečně zaroštovanou podlahou. V jednom výkrmu bývá 400 až 1000 prasat, přičemž na jedno prase připadá prostor 0,3 až 1 m2. Výživové tekuté krmivo neuspokojuje kousací návyky prasat, zůstává po něm pocit hladu, přestože potřeba živin je uspokojena.  
Ve velkochovech se naprosto běžně kastrují selátka bez jakéhokoliv umrtvení nebo snížení bolesti. S výjimkou několika měsíců jsou prasnice ustájené samostatně v boxech sloužícímu k přípravě na porod, k porodu a kojení. Život prasnic se točí v násilném umělém oplodňování a rození, pořád v jednom kruhu, dokud nejsou zcela vyčerpané. Během jednoho roku má každý chovatel za cíl dosáhnout 2,4 „vrhu“. V jednom „vrhu“ je přitom 10 až 16 selátek. Boxy v nichž jsou prasnice vězněné, mají maximální plochu 220×75 cm a jsou svařeny z kovových trubek tak, aby fixovaly prasnici a umožňovaly přistup selátek k mateřskému mléku. Selátka tedy nemají možnost jiného kontaktu s matkou než přes kovové trubky. Navíc se od matky odstavují po 3 týdnech, což je o jeden a půl měsíce až dva a půl měsíce dříve než je přirozené. Účelem toho je, aby prasnice měla co nejdříve znovu potomky. Heslo v držení prasnic zní: Vrhni nebo zdechni. Jinými slovy když prasnice nerodí nebo rodí málo, jde na jatky.
 
Z pohledu konvenčního zemědělství jsou hlavními charakteristikami chovu prasat:
– vysoká plodnost (více jak 2 vrhy selat za rok, a to s ohledem na specifika daného zemědělského podniku resp. faremní organizace chovu prasat) a relativně krátká doba gravidity 115 dní (tj. 3 měsíce, 3 týdny, 3 dny),

– vysoký počet selat ve vrhu (až 14 selat, v závislosti na plemeni a mnoha dalších faktorech – stáří plemenice, plodnosti, výživě, ustájení apod.),

– ranost intenzivně chovaných plemen prasat – relativně brzské zařazení jak kanečků, tak i prasniček do reprodukce (kanečci od 8 měsíce, prasničky v závislosti na hmnotnosti, nejčastěji mezi 6 až 7 měsícem), divoká prasata jsou oproti domácím pozdnější

– relativně brzské ukončení závislosti selat na mléce a rychlý návyk a přechod na krmné směsi,

– dosažení porážkové hmotnosti mezi 5 až 7 měsícem, a to s ohledem na konečnou porážkovou hmotnost a konečným využití jatečně opracovaného těla (5 měsíc – šunkové typy, 6 měsíc – dosažení standardní porážkové hmotnosti tj. mezi 107 – 115 kg, 7 měsíc a později – lidový výkrm prasat s cílem dosažení vyššího podílu tukové tkáně – sádla),

– vysoká jatečná výtěžnost dosahuje až 80 %, která je velmi variabilní mezi plemeny a jejich liniemi,

– z pohledu výživy jsou prasata nejčastěji krmna krmnou směsí, kdy obsah živin a podíl jednotlivých komponent je závislý na věkové kategori, fázi produkce a reprodukce, kdy tyto označujeme např. ČOS (časný odstav selat), A1, A2 (směs pro předvýkrm a výkrm), CPD (cereální dieta prasat), KPK (kompletní krmná směs pro prasnice kojící), KPB (kompletní krmná směs pro pasnice březí), OKAŠ (odchov kanečku ve šlechtitelském chovu) apod.
Zdroj: http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-prasat/chov-prasat-obecne/charakteristiky-chovu-prasat.html

 
Transport a na jatkách
Po měsících strávených v prostředí absolutně chudém na podněty, kdy se prasata mohla sotva pohybovat, jsou odvezena na porážku v přeplněných nákladních vozidlech. Pokud se prase zdráhá nastoupit do transportu smrti (například když se bojí stoupat po rampě), dostane ránu elektrickým bodcem. Transport je pro ně obrovskou zátěží, která se ještě často vystupňuje neodborným převozem a velmi necitlivým přístupem. Často se dokonce používají profylakticky uklidňující prostředky, aby prasata během transportu nezešílela.  
 
a jatkách je popraveno každých třicet sekund jedno prase. Prasata se ohromují velmi bolestivým elektrickým výbojem pomocí speciálních kleští. Tyto kleště se pokládají na krk. Když elektrický výboj projde jeho tělem, prase zůstane ve strnulém stavu. Takto prase zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Prase umírá tak, že vykrvácí. Ostatní prasata všechnu hrůzu vidí. Podle studie britské organizace VIVA! před smrtí nabývá vědomí nejméně 11% prasat.
Řešením 
Nejsou ekologické farmy nebo tzv. volné chovy, ale stravování, které maso z lidského jídelníčku zcela vyjímaje. Jen tím, že je nebudeme pojídat, dokážeme ukončit jejich bolest a utrpení. Zabít psa nebo prase, přiznejme si, neexistuje mezi tím rozdíl. Oba dva živočišné druhy zasluhují naší stejnou náklonnost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *