„Miluji (všechna) zvířata“ – jste speciesista?

Většina lidí zná diskriminaci, rasismus, sexismus, všeobecně nadřazenost na základě rasy, náboženského vyznání, pohlaví nebo etnika. Lidé zaručují lidská práva zákony a ústavou, společnost si je vědoma ochrany jednotlivců a jejich základních práv a bezpečnosti. Diskriminace na základě druhu je všeobecnému povědomí mnohem více  vzdálena . Většina lidí si není vědoma existence speciesismu, jehož projevy jsou okolo nás každý den v každé oblasti lidského života a životního prostředí. Speciesismus je  forma diskriminace a nadřazenosti založené na druhové odlišnosti a týká se zvířat a mimolidských bytostí. Je založený na myšlence, že lidská rasa je nadřazená všem ostatním druhům na tomto světě a naší planetě. A tak přesto, že se většina lidí a společností dnes snaží o ukončení diskriminace ostatních lidských bytostí, speciesismus je stále velmi silně zakořeněn v současné společnosti. Je ohrožován pouze malou, ale stále rostoucí, minoritní skupinou veganů a aktivistů za práva zvířat a osvobození zvířat od nadvlády lidské rasy.
Podle speciesismu my lidé diskriminujeme ostatní druhy tím, že je využíváme ke svým vlastní potřebám pomocí způsobů, které by nikdy nebyly použity na jiné lidi. Například používáme zvířata v laboratořích k testování bezpečnosti látek, léků a kosmetiky. Rozmnožujeme je a chováme kvůli jídlu a živočišným produktům, pro kůži, kožich, pro zábavu a pobavení v ZOO a cirkusech, pro sporty jako třeba psí či býčí zápasy. Všechno výše vypsané jsou příklady speciesismu v každodenním lidském životě a společnosti. Abychom pochopili, jak speciesismus funguje jako forma diskriminace, nemusíme hledat do hloubky. Stačí se podívat na nedávnou lidskou historii – odloučení černých lidí a nadřazení bílé rasy nad Afričany. Podobně Evropané kolonizovali „necivilizovaný svět“. Dalším příkladem je dlouhý boj za práva žen. Konkrétně otroctví nese nejvíce společných znaků se specisismem. Způsob, kterým bílí otrokáři využívali černé otroky na farmách pěstujících tabák mohou být snadno spojeny s tím, jak nyní využíváme krávy pro mléko nebo slepice pro vejce. Způsob, jakým otrokářství a bílí vnímali otroky a černé nese více podobností. Nebyli považováni za za lidské bytosti, argument o nízké černé rasy byl ospravedlněním k zabíjení otroků bezcitně jako produkty nebo jako zvířata. Bez přemýšlení nad jejich právy nebo rovnosti s lidmi.

Před 150 lety by vás považovali za blázny, pokud byste se zasazovali za konec otroctví. Před 100 lety by se vám smáli za návrh, že by ženy měly mít volební právo. Před 25 lety by vás nazvali perverzním za obhajobu práv gayů. Dnes se nám smějí, když chceme, aby skončilo otroctví zvířat. Jednoho dne se smát nebudou.  (bojovník za práva zvířat Gary Smitch) 

Více relevantní, než definice a ukázka speciesismu, je otázka na odpověď proč je špatné ho praktikovat. Proč bychom neměli diskriminovat ostatní živočišné druhy, ostatní bytosti? Musíme se na to podívat z hlediska etiky a vzít v potaz fakt, že lidé jsou inteligentní bytosti žijící ve vyspělé společnosti a vytvořili mnoho různých vynálezů a technologií. Proč tedy využívat jiné druhy k vlastnímu prospěchu? Abychom mohli odpovědět na tuto složitou otázku, podívejme se na existující argumenty pro a proti.

  • Měli bychom preferovat náš vlastní druh

Obvyklý argument speciesismu je, že my lidé bychom měli ochraňovat a podporovat pouze svůj vlastní druh. Kde jsou ale hranice toho, co přesně je náš druh? V historii  byli černí lidé a ženy vnímáni také jako nižší druhy. Podle tohoto argumentu můžeme diskriminovat ty, kteří jsou od nás odlišní, respektive odlišní od vládnoucí majoritní společnosti.

  • Lidé jsou více inteligentní a mají větší schopnost sebeuvědomění než zvířata

Tento argument je těžké podložit, jelikož ne všichni lidé jsou stejně inteligentní. Navíc některá zvířata, jako jsou psi, prasata, či delfíni, mají IQ na stejné úrovni jako například dítě či člověk s mentálním postižením. Většina lidí se shodne na tom, že je špatné diskriminovat člověka na základě výše jeho IQ. Stejně tak nemůžeme tímto argumentem ospravedlnit diskriminaci zvířat na základě jejich inteligence.

  • Zvířata si neuvědomují koncept morálky

Toto tvrzení platí také na mnoho lidí, včetně batolat, malých dětí, nebo lidí s mentálním postižením. Přesto bychom si nedovolili požadovat právo na diskriminaci těchto osob.

  • Pro lidi je přirozené jíst zvířata a využívat je pro svůj prospěch

Jak řekl filozof a aktivista za práva zvířat Peter Singer, „ne vše, co je přirozené, je také správné“. Pokud je něco přirozené, neznamená to, že se to nemůže či nemá změnit k lepšímu. Lidé mají schopnost pokroku a pohybu vpřed. Naši předci zvířata jedli a používali je ke svým potřebám, ale to neznamená, že tento způsob jednání je správný a etický i dnes a že bychom v něm měli pokračovat.

Odstranění speciecismu by znamenalo brát v potaz zdraví a dobré bytí zvířat založené na rovnosti s naším vlastním druhem. V praxi by to znamenalo zacházení s ostatními druhy tak, aby to nebylo v rozporu s jejich vlastními zájmy. Například v nejlepším zájmu prasete je strávit den venku na slunci, v bahně, spolu s dalšími jedinci jeho druhu, jelikož prasata jsou společenská zvířata. Odpůrce speciecismu by souhlasil, že toto je zodpovědná povinnost lidí ctících morálku, respektovat zájmy všech žijících bytostí. Tyto myšlenky nejsou produktem poslední půlky století, kdy se rychle rozvíjela teorie práv zvířat. Když se vrátíme k Leonardu da Vinci, ale také k mnohým lidem před ním, mnoho umělců, vědců a filozofů, bylo známo pro svou sympatii a empatii ke zvířatům a také teoretizovali o jejich právech a o zneužívání zvířat pod lidskou dominancí.

„Přijde ještě den, že lidé mně podobní se budou na zabíjení zvířat dívat tak, jako se dnes dívají na zabíjení lidí.“ Leonardo da Vinci  

Vypadá to, že ten čas nadešel nyní. Podle mnohých jsou práva zvířat novým bitevním polem lidských práv. Je mnoho různých pohledů na to, jak přesně určit kdo má nárok na práva a jak tyto práva rozlišit na základně druhů a jedinců. Většina teorií práv se shodne na tom, že jedinci, kteří splňují určité charakteristiky (například schopnost cítit, toužit, věřit, být nezávislý,…), by měli mít právo na ochranu jejich základních potřeb. To ovšem není srovnatelné s tvrzením, že stejné schopnosti opravňují ke stejným právům. Zvířata mají schopnost k určitým věcem, které je ale nemusí zajímat. Hlavní myšlenka je,  že určitá práva, jako je svoboda od otroctví nebo od fyzického zneužívání, by měla být stejná jak pro lidi tak pro zvířata. Základní právo na ochranu zájmů, které mají všechny druhy společné – lidké i mimolidské. Všeobecně je mezi aktivisty za práva zvířat shoda, že je potřeba vzdělávat společnost k přijmutí individuální zodpovědnosti za jejich podíl na zneužívání zvířat. Také je důležité soustředit se na společenské a politické problémy, které jsou společností považovány za legitimní. Toto je opravdové bitevní pole, protože je mnoho teorií a pohledů na práva zvířat a často se rozcházejí v řešení, které nabízejí – jak dosáhnout změny zákonných práv zvířat, či zda by se mělo vyčkat, dokud se pomocí vzdělávání nevyvine dostatečně velká základna veganů v politické a ekonomické sféře? Jak dosáhnout změny v legislativě? Jak určit práva zvířat a jak daleko můžeme opravdu zajít?

I když to vypadá jako běh na dlouhou trať pro zvířata a soucitné lidi, každý jedinec si může vybrat odstranit speciesismu ze svého života. Co můžete udělat, abyste se vyhnuli speciestickému chování? Nejlepší začátek, jak snížit speciesismus v našem životě, je podívat se na naše denní volby v konzumaci – nekonzumovat zvířata či produkty ze zvířat, nekupovat kůži, kožešinu a vyhýbat se produktům testovaných na zvířatech. Moderní anti-speciesistická společnost by se držela zásadních konceptů: minimalizovat utrpení a bolest a maximalizovat radost a štěstí všech druhů, ne pouze lidí. To znamená, že lidé i všechny další druhy jsou si rovny – ve schopnosti trpět a také v právu žít svůj život bez utrpení.

„Pokud bytost trpí, neexistuje žádné morální ospravedlnění pro to odmítnout vzít toto utrpení v úvahu. Nezáleží na povaze bytosti, princip rovnosti vyžaduje, že utrpení musí být vnímáno stejně jako podobné utrpení kterékoli jiné bytosti.“ (Peter Singer, Osvobození zvířat)

Hlavní formou anti-speciesismu je veganství. Někteří lidé se soustředí na rostlinnou stravu pouze kvůli svému zdraví a spiritualitě. Jiní se stanou vegany kvůli soucitu se zvířaty a veganství má pro ně tedy mnohem širší význam. Vegan, který je proti speciesismu, odmítá ve svém životě jakoukoli volbu, kvůli které bylo zneužito zvíře. Veganství je absolutní soucit s ostatními druhy, snaha zachovávat, ne ubližovat. V mnoha směrech je to praktikování rovnosti se zvířaty.

Jako s každou filosofií či životním stylem je složité přesně definovat univerzální hodnoty daného hnutí. Hummingbird Media k tomuto tématu našla komplexně popsané „Veganské hodnoty“ Stanleyho M. Sapona. Stanley Sapon je profesor psycholingvistiky z University of Rochester, 28 let aktivně propaguje a obhajuje veganství. Během této doby napsal velké množství akademických článků, díky nimž si vysloužil přezdívku „veganský filosof“. Se svojí manželkou založil v roce 1989 Rochester Area Vegetarian Society (vegetariánskou společnost pro oblast Rochester) a oba byli aktivní v North American Vegetarian Society.

Veganské hodnoty
Dr. Stanley Sapon

  • Vegani vidí život jako fenomén, který je drahocenný, vážený a respektovaný. Nevidíme zvířata jako „nepřátele“, které je potřeba podrobit, nejsou materiálem pro jídlo, látku, zábavu, který je na zemi pro lidskou potřebu.

 

  • Vegani vidí sebe sama jako součást přírodního světa, ne jako jeho majitele nebo pána.

 

  • Pro veganství není žádný druh postradatelný či nadbytečný, kterému by lidé mohli volně ubližovat, nebo ho zničit. Žádné životní formy nemusí obhajovat svoji existenci, nebo prosit o ochranu před vyhubením na základě jejich potencionálního přínosu jako jídla nebo léku pro lidstvo. Jsme stále zatíženi a svedeni pořekadly jako například „Plevel je rostlina, pro níž jsme zatím neobjevili využití“.
  • Veganství uznává z legitimitu všeho života vyplývajícího z jeho samotné podstaty. Odmítá jakoukoli hierarchii připouštějící utrpení cítících bytostí. Mučení nebo zabíjení bytostí s „primitivním nervovým systémem“ není o nic víc přijatelnější, než mučení a zabíjení bytostí s „vysoce vyvinutým nervovým systémem“. Hodnota života je pro jeho nositele stejná, ať se jedná o život mušle, raka, kapra, krávy, kuřete nebo dítěte.

 

  • Veganství chápe, že něžnost nemůže být produktem násilí, harmonie nemůže být produktem potyčky, a mír nemůže být produktem sváru a konfliktu.
  • Veganské ideály zahrnují mnohem více, než jen obhajobu stravy bez živočišných produktů, nebo vášnivou obranu práv zvířat. Veganství nevylučuje žádnou bytost – ať už zvíře či člověka – ze svého závazku být soucitný, něžný a laskavý. Ukazovat citlivé uznání trpícím zvířatům a zároveň přistupovat k lidem s bezcitným opovržením je skličující rozpor veganských principů.
  • John Muir, mluvící o životním prostředí, jednou poznamenal, že „Pokaždé, když se ohnu, abych něco sebral, zjistím, že je to propojeno s něčím dalším“. Podobná „ekologie“ existuje i pro naše chování. Všechno, co děláme, je propojené s něčím dalším. Každá naše akce má dopad na svět kolem nás, ať už snadno rozeznatelný na dosah ruky, či vzdálený a nepovšimnutelný. Ať už s okamžitým efektem, nebo prokazatelný po delší době.
  • Pokud má veganství základní hodnotu, pak je to jednoduše život respektující soucit, který má přednost před individuálními zvyky, vhodností, pohodlím, či kuchyní.

 

  • Pokud existuje nějaký článek víry, je to vědomí, že zavázání se veganským hodnotám nás přivede blíže ke světu, kde osud a štěstí planety a všeho života na ní, nezávisí na úsudku a velkorysosti jednoho druhu.

 

  • Pokud existuje jeden koncept, který celosvětově vytváří a udržuje smysl a sílu veganství, je nalezen ve slově dbát. Jako vegani se snažíme být pozorní, bdělí, a všímaví k dopadu našich voleb, aktivit a rozhodnutí. Plodem tohoto uvědomění je vnitřní klid, tichá síla etické jistoty a nadlehčující pocit naplnění.


„Otázkou není, zda dokáží myslet, ani zda dokáží mluvit, ale zda jsou schopna trpět.Proč by měl zákon odmítnout ochranu jakékoli cítící bytosti?“
„Přijde čas, kdy lidstvo vezme pod svá křídla vše, co dýchá“
Jeremy Bentham

Převzato z Hummingbird Media

2 thoughts on “„Miluji (všechna) zvířata“ – jste speciesista?”

  1. Jsem „spieciesta“ a nestydím se za to. Lidský život bude vždy důležitější než zvířecí.

  2. Jsem vegetarián – ze spousty důvodů. Ale veganství je projev extrémismu. Není to přirozené, abychom nejedli nic živočišného. Dokonce i ta suchozemská želva občas sežere slimáka, žížalu, brouka. Leguán zase hmyz a podobně malá zvířata. Šimpanzi dokonce pojídají těla jiných šimpanzů. Člověk by měl být ke zvířatům velmi pozorný, plně je repsketovat, stejně jako dopřát jim podmínky které pro ně budou co nejpřirozenější – ale brát to jako službu za službu. Pro příklad: dám slepici přístřeší, stravu, ošetření při nemoci, velký přírodní výběh a ochráním ji před predátory – ale chci za to vejce.
    Pokud někdo bude argumentovat tím, že jim upíráme právo na svobodnou vůli… copak vy znáte někoho, kohokoliv, kdo opravdu žije svou svobodnou vůlí? 🙂 To nelze. Ne dnes.
    A citát od Petera Singera který jsem tu četl… odklon od přírody, od přírozenosti, je vždy špatný. Chce to najít rovnováhu, mír, klid a harmonii. A to například ve výrobě chemických, umělých potravinových doplňků pro vegany určitě nevidím. Nehledě na to: pokud vím, tak se třeba B-komplex vyrábí v laboratořích za pomoci bakterií, tedy živých věcí 😛
    Chce to lidi vzdělat, chce to snad pro začátek i přísné zákony na ochranu zvířat (ach jo, zákony…), a společnost postupem času naučit, že zvířata (a ani u rostlin to není zcela jiné) jsou stejná jako my, jen jsou to jiné druhy. Ale neupínat se k umělé výživě, k veganství, jako ke spáse.
    Navíc – kdyby se nechovaly včely, kdo by opyloval to všechno zelené, co by vegani potřebovali k životu? Kdyby se upustilo od zájmového či hospodářského chovu koní, krav, koz, ovcí, slepic, papoušků, rybiček, křečků,… jasně, současná zvířata můžeme nechat zemřít stářím a nová se už nenarodí (zabráníme v tom). Ovšem tím odsoudíme k zániku mnoho druhů, které pro nás přestanou znamenat přínos, a stanou se překážkou; překážkou k růstu lidské civilizace. Už vidím vládu, která bude chránit práva zvířat jen proto, aby mohla žít volně v přírodě.
    A že se to může změnit globálně? To těžko. Lidé mají geneticky v povaze různé věci, ale určitě ne veganství a úplný mír. Bože, vždyť spolu nedokáží vyjít ani rodiče a děti, natož pak lidstvo a zvířata.
    Na závěr bych snad už jen dodal, že veganství je jen odnož tzv. vegetariánství, kterážto myšlenka byla ukradena především na Východě. Předně je nutno zdůraznit, že téměř žádný východní buddhista není vegetarián – jen nejedí maso často, jedí ho dosti málo. Právě buddhismus vidí ve veganství extrémismus, který „zapovídá“. Týká se hinduistů (a odnoží), a to jen určitých, nejvyšších kast, které mají za úkol především „spirituálně, filozoficky sloužit“ bohům a lidem.
    Lidi, přestaňte blbnout. Buďte hodní, citliví a moudří, ale nebuďte extrémisté. To je cesta ke zlu, ne k dobru. Protože každý extém vyvolá nakonec u mnoha lidí přesně opačný účinek – lidstvo už je takové.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *