Rozhovor: Jiří Žrakok Gombár

941785_575360685829460_2098579247_nPověz mi, prosím, jak ses stal veganem? Co byl pro tebe prvotní impuls?Můj prvotní impuls pro veganství byla přednáška Garyho Yourofskyho,kterou jsem viděl letos v únoru na Youtube. Předtím jsem byl 3/4 roku vegetarián, ale po tom videu jsem si uvědomil, ze jsem vlastně nic nevyřešil a musím udělat další krok.

To jsem ráda. Jsi veganem relativně krátce. Změnil se ti nějak život a co na to říká tvé okolí/rodina?
To jsem, ale musím přiznat, že je to pro mě spíš obohacující než omezující záležitost. Moje máma je v tomhle chápavý člověk, i když její první reakce byla „teď už budeš jíst jenom kořínky nebo co?“. Ale vysvětlil jsem jí své důvody a celou veganskou etiku a respektuje to. Prarodiče jsou k tomu skeptičtí, okolí mých přátel si ze mě dělá většinu času legraci – chápu to, ještě par let zpátky jsem si z vegetariánství a veganství dělal legraci, takže bude trvat, než to začnou brát vážně.

Continue reading „Rozhovor: Jiří Žrakok Gombár“

Rozhovor: Hana Kovářová.

401056_577150682317127_905033961_nNa začátek se nabízí otázka – jak ses dostala k veganství? Přestala jsem se bát. Vyrůstala jsem na vesnici, byla jsem obklopena zvířaty, měla jsem je ráda a přišlo mi nespravedlivé a kruté je zabíjet. Ale bála jsem se, že to nezvládnu. Osobně jsem neznala žádného vegetariána, internety moc nebyly. A jednou jsem šla do zoo a cítila takovou lásku ke zvířatům, že jsem přestala v 16 jíst maso. Zažila jsem nejkrásnější měsíc, příjemný pocit štěstí. O veganství jsem pak přemýšlela, ale bála jsem se, že si budu muset hlídat jídelníček, že budu jíst pořád to samé, že to opět nezvládnu. Pak jsem četla a viděla pár dokumentů, potkala dobře vypadající vegany/ky a asi před rokem a půl byla nemocná. Tak jsem si řekla, že je to signál. Od té doby je mi čím dál líp a jídelníček si nehlídám, ale snažím se postupně dávat svému tělu to dobré, protože kdo jiný si to zaslouží. Zpětně viděno, je mi líto, že jsem obě dvě svá rozhodnutí tak dlouho odkládala. Strach zabíjí myšlení.

Co ti veganství dalo a co ti vzalo, uděláš inventuru? 

Co mi veganství dalo: Neskutečnou úlevu že se vědomě nepodílím na utrpení nevinných bytostí. Cítím se zdravější, méně nemocí, kratší průběh. Nemusím držet žádné diety a mám ráda své tělo. Objevila jsem některá jídla, ke kterým bych se asi jinak nedostala. Jistý druh poznání, jak skvěle může fungovat propaganda a v čem všem je mi lháno. Potkávám zajímavé lidi. A myslím, že http://www.vegan-fighter.com/ má nemalý vliv na mou závislost na cvičení
Co mi veganství vzalo: Nic mne nenapadá.

Continue reading „Rozhovor: Hana Kovářová.“

Rozhovor: Drábková Peťull.

421340_578268365538692_618823338_nProzraď mi, prosím, jak ses stala vegankou a co bylo pro tebe prvotním impulzem?Vegankou jsem se stala postupně. Nejdřív jsme byla vegetarián, z toho důvodu, že jsem odmítala spolupodílet se na utrpení zvířat ve velkochovech a také proto, že zvířata jsou krmena hormony, aby rychle vyrostla a jsou stresována, což se samozřejmě v mase projeví. Později mi čím dál víc docházelo, že nejen jezení masa, ale i mléčných výrobků je „brána do pekla“. Že kvůli tomu, abych já měla mléko, musí kráva trpět, často ještě mnohem déle. Po účastni na VeganFestu a vyjádření výživových specialistů jsem neviděla žádný důvod, proč bych se na tomto absurdním byznysu, stojícím na utrpení zvířat, měla podílet.

Continue reading „Rozhovor: Drábková Peťull.“

Rozhovor: Daniela Marečková

294699_578284742203721_2010873239_nTak mi prosím řekni, jak ses stala vegankou? Co tě k tomu přimělo?U mě ta cesta byla celkem dlouhá a pomalá. Celé to začalo asi někdy na základce, pamatuji si, jak jsem se dozvěděla, že ten pěkný maminčin kožich je z mrtvých králíků. Chtěla jsem se stát vegetariánkou, nějak mi už to jedení (a oblékání si) zvířat nepřišlo správné. Rodiče mi to tehdy nedovolili. Postupem času ale ustupovali a já mohla jíst míň a míň zvířat, až jsem skončila u povinných ryb. Ty jsem jedla poměrně dlouho a až na výšce jsem se stala úplnou vegetariánkou. Až v tu chvíli jsem si vlastně začala zjišťovat (pod výhružkou ostatních, že umřu na podvýživu nebo tak něco) více informací především o svém zdraví. Do té doby jsem si totiž myslela, že je vegetariánství nezdravé a obhajovala se tím, že nekouřím a tak si můžu zdraví ničit jinak. A s těmito informacemi přišli i informace o tom, že nejen jatka jsou hrůzná. Ale že i veškerý další průmysl, zabývající se zneužíváním zvířat, je otřesný. Vegankou jsem se stala ve chvíli, kdy už jsem neměla žádné výmluvy a svědomí mi prostě nedovolilo tohle dál podporovat.

Continue reading „Rozhovor: Daniela Marečková“

Rozhovor: Sue Balová

10439_578336992198496_1319760243_nJaká byla tvoje cesta k veganství?K veganství jsem přišla asi jako většina z nás – skrz vegetariánství. Vegetariánkou jsem se stala ve dvanácti. Vrátili jsme se s rodinou z dovolené v Itálii a „slavnostně“ jsme si koupili grilovaná kuřata, pro každého jedno. Přišlo mi to nějak nepatřičné – byl to vlastně celý živý tvor, celé tělo, bylo mi navíc pak špatně a říkala jsem si, že takhle by to být nemělo, že teď přišel vniveč celý jeden život, nebylo to potřeba a ještě ani dobře to neudělalo. A druhý den jsem se stala vegetariánkou. Pak jsem dlouho zavírala oči před tím, co se děje s ostatními zvířaty. Mléko, sýry a vajíčka jsem jedla ještě dlouho a snažila jsme se to sama před sebou obhájit, jakože je to potřeba pro zdraví, že bych se jinak nenajedla, že kvůli tomu neumírají atd., ale čím dál víc jsem se cítila jako pokrytec, tak sem si začala zjišťovat co a jak. Nakonec jsem učinila to rozhodnutí, zhruba tři roky zpátky. Lituju jenom, že mi to tak dlouho trvalo.

Continue reading „Rozhovor: Sue Balová“

Rozhovor: Pan Dička

294191_578765668822295_776904330_nJak ses dostala k veganství?
Vegetariánka jsem byla vlastně od narození. Bylo období, v pubertě, kdy jsem jedla i maso, ale rychle mě to zase přešlo a vlastně od té doby experimentuji s veganstvím. Prvotním impulzem byla zdravotní stránka. Můj koníček je zdravá výživa, zdravý životní styl, pár let jsem se úspěšně živila jako výživová poradkyně … a živočišné produkty velmi zatěžují organismus.

Takže jsi ten typ co od starostí o své zdraví přešel k etickým motivům? Pokaždé když se prezentují zdravotní výhody veganské stravy, doufám, že to může fungovat i tímhle směrem. Můžeme se posunout k tomu, jak se ti ty zdravotní důvody přetočily na etické?
Trochu mě k tomu navedla kamarádka. Když jsme se o tom bavily a já jsem jí říkala, že se k tomu pořád neumím nějak dotlačit, řekla mi, ze se to musí změnit v hlavě. Pak jsem si začala hledat informace o chovu zvířat a to mě donutilo k zamyšlení. Bylo mi z toho hrozně, že se lidé mohou tak necitelně chovat k bezbranným tvorům a to mi vlastně otevřelo oči. Často slyším, že se starám o to, jak se mají zvířata, ale jak se mají lidé mě nezajímá – bohužel většina lidí si za svoje problémy může sama, ale za problémy a utrpení zvířat může vždycky jen člověk. Musím říct, že když jsem viděla některá videa, styděla jsem se, že patřím k lidské rase.

Continue reading „Rozhovor: Pan Dička“

Rozhovor: Jezinka Ballová

575605_578993085466220_1534448412_nJaká byla vaše cesta k veganství?

K veganství jsem se dostala přes vegetariánství a přes dceru (neustále mi vše vysvětlovala a posílala různá videa z velkochovů a tak). Maso nejím asi osm let Impulzem k tomu, že jsem ho jíst přestala, byl moment, kdy jsem cestou z dovolené viděla jet auto na jatka a litovala jsem ta prasata a pak, klasicky, jako to má spoustu lidí, jsem si dala v penzionu k snídani nějaký párek, snědla ho a pak mi to došlo – že jsem děsný pokrytec a že dost. Dala jsem si ovšem zbaběle limit jeden rok, ale když uběhl rok, bylo jasné, že není cesty zpátky. Jak mi dcera dále vše vysvětlovala, tak už nešlo dělat, že nevím, že krávy chované na mléko trpí víceméně stejně jako zvířata chovaná kvůli masu a postupně jsem vynechala mléko (nepiji asi dva roky) a jogurty, sýry jsem jedla dál, ale méně. Když byla Zuzana doma, vařila jsem vegansky, a tak jsem zjistila, že je tolik dobrého veganského jídla a nebude žádný problém se toho neveganského zříct. Pro ‚ten den‘ – konečný přechod do veganství úplného jsem si zvolila 269 akci v Brně, kdy jsem se i nechala tetovat.

Continue reading „Rozhovor: Jezinka Ballová“

Rozhovor: Nikola La Loba

969762_579221158776746_472628552_nJak jsi se stala vegankou a co tě k tomu vedlo?

Byla jsem vychována jako řádný masorád a mlékopič… Takže jsem vesele konzumovala cca do patnácti let, kdy přišlo „osvícení“ v podobě ekofestivalu v Praze, na kterém měla stánek Společnost pro zvířata s obrázky z velkochovů a popisem „výroby masa“…Pamatuji se, jak jsem tam asi hodinu stála, zcela otřesena právě zjištěnou realitou a také velmi překvapená sama sebou – „jak to, že mi to celou dobu nedošlo?“ V hlavě mi běželo tisíce otázek – Proč musí umřít jiný tvor (a nakolik otřesným způsobem je chován) jen z důvodu nesmyslného uspokojení potřeb mých chuťových buněk? Proč jiné živé bytosti musí celý svůj život trávit v otřesném prostředí plném bolesti jen a pouze kvůli tomu, abych si já mohla „pochutnat“? Dívala jsem se na fotkách do očí těch zvířat, slzy mi tekly proudem a v tu chvíli – z minuty na minutu – jsem přestala jíst maso a začala se okamžitě aktivně angažovat v oblasti ochrany zvířat…Je až neuvěřitelné, kolik bolest je s „výrobou“ masa, mléka apod. spojeno…Lidský faktor a charakter v této oblasti naprosto zoufale zklamal..Dlouhá léta jsem potom byla vegetariánka a nedávno jsem krok za krokem přešla na veganství, jelikož odmítám jakékoli zneužívání druhé živé bytosti pro mou vlastní sobeckou potřebu…Mé důvody k veganství tedy byly primárně etické, což nikterak nesnižuje hodnotu zdravotní, ekologickou a ekonomickou, na něž má veganství velmi pozitivní vliv… Stejnou cestou jako jdu já se samozřejmě snažím vést i své tři sviště a věřím, že další generace bude v přístupu ke zvířatům zase o krok dále… Continue reading „Rozhovor: Nikola La Loba“

Rozhovor: Monika Čtvrtníčková

600461_579433225422206_1445902759_nJak jsi došla k veganství?

Přechod k veganství má u mě dvě fáze. Vegetariánkou jsem se stala v 15 letech tehdy jen z pubertálního rozmaru. Byl to jen nápad a díky mé mamince, která do toho šla se mnou a spíš ona než já se začala o vege stravu zajímat, jsme u toho zůstaly. Postupem času jsem začala vnímat vegetariánství nejen jako zdravý životní styl, ale spíše jako ‚hnutí‘, díky kterému se neubližuje zvířatům. Věděla jsem, že i vajíčka a mléko pochází z utrpení, ale nikdy nebyla ta správná chvíle, to správné odhodlání se mých milovaných vajec a sýrů vzdát. Až díky 269… na samotné akci 269 Solidarity Day jsem pochopila, že přišla TA chvíle rozhodnutí se. V malé kleci mi nebylo vůbec příjemně a věděla jsem, že tam být nechci a že ti chudáci, kteří musí trpět kvůli tomu, že jsme líní měnit stravovací návyky a máme slabou vůli a silné chutě, nemohou jen tak odejít. A to, že nosím symbol solidarity se zvířaty, je pro mě velká zodpovědnost a chci jít ostatním lidem příkladem a být ukázkou toho, že to jde.
Na konec chci jenom říct, že jsem se šest let odhodlávala k životu, který nemá na svědomí bolest jen kvůli svému sobectví. K mému překvapení a k velké radosti jsem nakonec zjistila, že obava, že mi snad bude mléčný svět chybět, byla zcela mylná.

Continue reading „Rozhovor: Monika Čtvrtníčková“

Interview s Jity Pu

jityUdělali jsme pro vás, kteří se rozhodujete stát vegany, pro  ty kteří pořádně nevědí co znamená číslo 269 a pro  všechny ostatní jako inspiraci nebo podporu pro to co  děláte, rozhovor s těmi kteří žijí tímto životním stylem a nechali si vytetovat číslo 269. Dnes bychom vám chtěli představit Jity Pu.

Pro začátek nám řekni, kdy jsi začala být  veganka/vegetariánka. Co to rozjelo?

Vegetariánka jsem byla 9 let, přišlo to najednou, jako  jakési uvědomění a sounáležitosti se zvířaty.  Vzpomínam,  jak jsem jednoho dne nedokázala vidět rozdíl mezi mými kočkami a třeba kralíkem. Bylo mi jasné, že zabíjet je špatné a to mi stačilo. Dnes se jako veganka děsím toho dlouhého času, kdy jsem neměla potřebu zajímat se o tuto problematiku víc do hloubky – to přišlo až s příchodem na Facebook. Když jsem se rozkoukávala po vege skupinách přišly i informace o tom, co se skrývá za mlékem a vejci – něco mnohem horšího než za masem. Není to jen smrt, ale smrt kterou předchází obrovské utrpení. Tyto informace jsem zpracovávala týden možná dva, víc přechod na veganství nezabral. Nejsem ten typický případ, co viděl Pozemšťany, nebo záběry z jatek. Já se tomu dlouho programově vyhýbala. Moje schopnost vcítění byla dostatečná na noční můry i bez toho. Naopak dnes tyto drastické ukázky reality čas od času shlédnu, jako připomenutí a někdy jako můj osobní způsob jak v tom zvířata „nenechat samotná“…

Ale ty jsi mamina, že ano? Jak bereš veganství vůči dětem? Živíš je veganskou stravou? A nemyslíš si, že by to rozhodnutí mělo být jejich?

Continue reading „Interview s Jity Pu“