Manifest

druhismus

Bezejmenné anonymní oběti, jejichž těly se krmíme, měly city a touhy, než jim byla bezcitně a brutálně podříznuta hrdla. Je zvláštní, že se definujeme jako společnost „dodržující zákony a morálku“, a přesto rutinně masakrujeme nevinné bytosti.

Vypálení čísla telete, vybraného průmyslem jako „269“, je pro nás aktem solidarity a zvěčnění. Doufáme, že se nám povede zvednout povědomí a empatii k těm, jejichž výkřiky hrůzy a bolesti jsou vyslyšeny pouze kovovými mřížemi a zakrvácenou zdí jatek.

V utrpení jsme si všichni rovni a jestli má lidskost nějakou šanci na přežití a vývoj, musíme uznat, že útlak slabších – ať už dle pohlaví, rasy, nebo druhu – postrádá racionalitu a základní citlivost vůči těm, kteří možná nekřičí v našem jazyce, ale bolest cítí stejně, jako my.

A tak se ptáme: Co se stane s jedincem označeným číslem 269? Nemá jeho život větší smysl než jen ukojení našich zbytečných a krvavých zvyklostí?