Rozhovor: Drábková Peťull.

421340_578268365538692_618823338_nProzraď mi, prosím, jak ses stala vegankou a co bylo pro tebe prvotním impulzem?Vegankou jsem se stala postupně. Nejdřív jsme byla vegetarián, z toho důvodu, že jsem odmítala spolupodílet se na utrpení zvířat ve velkochovech a také proto, že zvířata jsou krmena hormony, aby rychle vyrostla a jsou stresována, což se samozřejmě v mase projeví. Později mi čím dál víc docházelo, že nejen jezení masa, ale i mléčných výrobků je „brána do pekla“. Že kvůli tomu, abych já měla mléko, musí kráva trpět, často ještě mnohem déle. Po účastni na VeganFestu a vyjádření výživových specialistů jsem neviděla žádný důvod, proč bych se na tomto absurdním byznysu, stojícím na utrpení zvířat, měla podílet.

Continue reading „Rozhovor: Drábková Peťull.“

Rozhovor: Daniela Marečková

294699_578284742203721_2010873239_nTak mi prosím řekni, jak ses stala vegankou? Co tě k tomu přimělo?U mě ta cesta byla celkem dlouhá a pomalá. Celé to začalo asi někdy na základce, pamatuji si, jak jsem se dozvěděla, že ten pěkný maminčin kožich je z mrtvých králíků. Chtěla jsem se stát vegetariánkou, nějak mi už to jedení (a oblékání si) zvířat nepřišlo správné. Rodiče mi to tehdy nedovolili. Postupem času ale ustupovali a já mohla jíst míň a míň zvířat, až jsem skončila u povinných ryb. Ty jsem jedla poměrně dlouho a až na výšce jsem se stala úplnou vegetariánkou. Až v tu chvíli jsem si vlastně začala zjišťovat (pod výhružkou ostatních, že umřu na podvýživu nebo tak něco) více informací především o svém zdraví. Do té doby jsem si totiž myslela, že je vegetariánství nezdravé a obhajovala se tím, že nekouřím a tak si můžu zdraví ničit jinak. A s těmito informacemi přišli i informace o tom, že nejen jatka jsou hrůzná. Ale že i veškerý další průmysl, zabývající se zneužíváním zvířat, je otřesný. Vegankou jsem se stala ve chvíli, kdy už jsem neměla žádné výmluvy a svědomí mi prostě nedovolilo tohle dál podporovat.

Continue reading „Rozhovor: Daniela Marečková“

Rozhovor: Sue Balová

10439_578336992198496_1319760243_nJaká byla tvoje cesta k veganství?K veganství jsem přišla asi jako většina z nás – skrz vegetariánství. Vegetariánkou jsem se stala ve dvanácti. Vrátili jsme se s rodinou z dovolené v Itálii a „slavnostně“ jsme si koupili grilovaná kuřata, pro každého jedno. Přišlo mi to nějak nepatřičné – byl to vlastně celý živý tvor, celé tělo, bylo mi navíc pak špatně a říkala jsem si, že takhle by to být nemělo, že teď přišel vniveč celý jeden život, nebylo to potřeba a ještě ani dobře to neudělalo. A druhý den jsem se stala vegetariánkou. Pak jsem dlouho zavírala oči před tím, co se děje s ostatními zvířaty. Mléko, sýry a vajíčka jsem jedla ještě dlouho a snažila jsme se to sama před sebou obhájit, jakože je to potřeba pro zdraví, že bych se jinak nenajedla, že kvůli tomu neumírají atd., ale čím dál víc jsem se cítila jako pokrytec, tak sem si začala zjišťovat co a jak. Nakonec jsem učinila to rozhodnutí, zhruba tři roky zpátky. Lituju jenom, že mi to tak dlouho trvalo.

Continue reading „Rozhovor: Sue Balová“

Rozhovor: Pan Dička

294191_578765668822295_776904330_nJak ses dostala k veganství?
Vegetariánka jsem byla vlastně od narození. Bylo období, v pubertě, kdy jsem jedla i maso, ale rychle mě to zase přešlo a vlastně od té doby experimentuji s veganstvím. Prvotním impulzem byla zdravotní stránka. Můj koníček je zdravá výživa, zdravý životní styl, pár let jsem se úspěšně živila jako výživová poradkyně … a živočišné produkty velmi zatěžují organismus.

Takže jsi ten typ co od starostí o své zdraví přešel k etickým motivům? Pokaždé když se prezentují zdravotní výhody veganské stravy, doufám, že to může fungovat i tímhle směrem. Můžeme se posunout k tomu, jak se ti ty zdravotní důvody přetočily na etické?
Trochu mě k tomu navedla kamarádka. Když jsme se o tom bavily a já jsem jí říkala, že se k tomu pořád neumím nějak dotlačit, řekla mi, ze se to musí změnit v hlavě. Pak jsem si začala hledat informace o chovu zvířat a to mě donutilo k zamyšlení. Bylo mi z toho hrozně, že se lidé mohou tak necitelně chovat k bezbranným tvorům a to mi vlastně otevřelo oči. Často slyším, že se starám o to, jak se mají zvířata, ale jak se mají lidé mě nezajímá – bohužel většina lidí si za svoje problémy může sama, ale za problémy a utrpení zvířat může vždycky jen člověk. Musím říct, že když jsem viděla některá videa, styděla jsem se, že patřím k lidské rase.

Continue reading „Rozhovor: Pan Dička“

Rozhovor: Jezinka Ballová

575605_578993085466220_1534448412_nJaká byla vaše cesta k veganství?

K veganství jsem se dostala přes vegetariánství a přes dceru (neustále mi vše vysvětlovala a posílala různá videa z velkochovů a tak). Maso nejím asi osm let Impulzem k tomu, že jsem ho jíst přestala, byl moment, kdy jsem cestou z dovolené viděla jet auto na jatka a litovala jsem ta prasata a pak, klasicky, jako to má spoustu lidí, jsem si dala v penzionu k snídani nějaký párek, snědla ho a pak mi to došlo – že jsem děsný pokrytec a že dost. Dala jsem si ovšem zbaběle limit jeden rok, ale když uběhl rok, bylo jasné, že není cesty zpátky. Jak mi dcera dále vše vysvětlovala, tak už nešlo dělat, že nevím, že krávy chované na mléko trpí víceméně stejně jako zvířata chovaná kvůli masu a postupně jsem vynechala mléko (nepiji asi dva roky) a jogurty, sýry jsem jedla dál, ale méně. Když byla Zuzana doma, vařila jsem vegansky, a tak jsem zjistila, že je tolik dobrého veganského jídla a nebude žádný problém se toho neveganského zříct. Pro ‚ten den‘ – konečný přechod do veganství úplného jsem si zvolila 269 akci v Brně, kdy jsem se i nechala tetovat.

Continue reading „Rozhovor: Jezinka Ballová“

Rozhovor: Nikola La Loba

969762_579221158776746_472628552_nJak jsi se stala vegankou a co tě k tomu vedlo?

Byla jsem vychována jako řádný masorád a mlékopič… Takže jsem vesele konzumovala cca do patnácti let, kdy přišlo „osvícení“ v podobě ekofestivalu v Praze, na kterém měla stánek Společnost pro zvířata s obrázky z velkochovů a popisem „výroby masa“…Pamatuji se, jak jsem tam asi hodinu stála, zcela otřesena právě zjištěnou realitou a také velmi překvapená sama sebou – „jak to, že mi to celou dobu nedošlo?“ V hlavě mi běželo tisíce otázek – Proč musí umřít jiný tvor (a nakolik otřesným způsobem je chován) jen z důvodu nesmyslného uspokojení potřeb mých chuťových buněk? Proč jiné živé bytosti musí celý svůj život trávit v otřesném prostředí plném bolesti jen a pouze kvůli tomu, abych si já mohla „pochutnat“? Dívala jsem se na fotkách do očí těch zvířat, slzy mi tekly proudem a v tu chvíli – z minuty na minutu – jsem přestala jíst maso a začala se okamžitě aktivně angažovat v oblasti ochrany zvířat…Je až neuvěřitelné, kolik bolest je s „výrobou“ masa, mléka apod. spojeno…Lidský faktor a charakter v této oblasti naprosto zoufale zklamal..Dlouhá léta jsem potom byla vegetariánka a nedávno jsem krok za krokem přešla na veganství, jelikož odmítám jakékoli zneužívání druhé živé bytosti pro mou vlastní sobeckou potřebu…Mé důvody k veganství tedy byly primárně etické, což nikterak nesnižuje hodnotu zdravotní, ekologickou a ekonomickou, na něž má veganství velmi pozitivní vliv… Stejnou cestou jako jdu já se samozřejmě snažím vést i své tři sviště a věřím, že další generace bude v přístupu ke zvířatům zase o krok dále… Continue reading „Rozhovor: Nikola La Loba“

Rozhovor: Monika Čtvrtníčková

600461_579433225422206_1445902759_nJak jsi došla k veganství?

Přechod k veganství má u mě dvě fáze. Vegetariánkou jsem se stala v 15 letech tehdy jen z pubertálního rozmaru. Byl to jen nápad a díky mé mamince, která do toho šla se mnou a spíš ona než já se začala o vege stravu zajímat, jsme u toho zůstaly. Postupem času jsem začala vnímat vegetariánství nejen jako zdravý životní styl, ale spíše jako ‚hnutí‘, díky kterému se neubližuje zvířatům. Věděla jsem, že i vajíčka a mléko pochází z utrpení, ale nikdy nebyla ta správná chvíle, to správné odhodlání se mých milovaných vajec a sýrů vzdát. Až díky 269… na samotné akci 269 Solidarity Day jsem pochopila, že přišla TA chvíle rozhodnutí se. V malé kleci mi nebylo vůbec příjemně a věděla jsem, že tam být nechci a že ti chudáci, kteří musí trpět kvůli tomu, že jsme líní měnit stravovací návyky a máme slabou vůli a silné chutě, nemohou jen tak odejít. A to, že nosím symbol solidarity se zvířaty, je pro mě velká zodpovědnost a chci jít ostatním lidem příkladem a být ukázkou toho, že to jde.
Na konec chci jenom říct, že jsem se šest let odhodlávala k životu, který nemá na svědomí bolest jen kvůli svému sobectví. K mému překvapení a k velké radosti jsem nakonec zjistila, že obava, že mi snad bude mléčný svět chybět, byla zcela mylná.

Continue reading „Rozhovor: Monika Čtvrtníčková“

V hnutí 269 som videl svetlo a musel som túto myšlienku priniesť do Holandska

269_holandKaždý človek, ktorého stretneme, ovplyvní náš život zásadným spôsobom. Prirodzene ostražití voči nášmu okoliu, reagujeme šiestimi zmyslami, uchovávame ten nahromadzujúci sa poklad, ktorý je vrytý do útrob nášho charakteru.
Naše životy sa rozvíňajú ako pravidelné premeny medzi dňom a nocou. Život sa deje náhodou, ale aj voľbou. Túžime presiahnuť naše bytie – bytie s akceptáciou, vzájomnosťou, komunitou, láskavosťou, vášňou a mierom – do dychu žijúceho vesmíru a umožniť, aby bolo ozvenou v dušiach všetkých okolo nás.

– Jeannette Louise Smith

Volám sa Remko Ehrhardt. Som aktivistom za práva zvierat striedavo približne desať rokov, ale v hnutí 269 som videl svetlo a musel som túto myšlienku priniesť do Holandska.
Už ako malý chlapec som miloval zvieratá. Mal som rád ich spoločnosť a ten pocit mieru, keď som bol v ich blízkosti. Continue reading „V hnutí 269 som videl svetlo a musel som túto myšlienku priniesť do Holandska“

Tisková zpráva k události „17.5. – BRNĚNSKÉ VYJÁDŘENÍ SOLIDARITY“

269life

Aktivisté za práva zvířat si veřejně nechají vytetovat identifikační číslo telete.

Brno se připojuje ke 40 městům z 20 zemí na 5 kontinentech, kde se již konala protestní akce s názvem Všichni jsme 269. Tato akce má apelovat na širokou veřejnost, která přehlíží problémy druhové diskriminace.

Organizátoři akci zahájí 17. května na náměstí Svobody ve 14 hodin. Několik desítek lidí bude doživotně označeno číslem 269, které symbolizuje redukci živých tvorů, takzvaných hospodářských a jinak využívaných zvířat, na jednoduchá čísla a položky ve výrobě.

Součástí akce bude vizuálně působivá scéna s improvizovanou ohradou z ostnatého drátu, ve které budou lidé, degradovaní na pouhá čísla, čekat v zašpiněných stejnokrojích, až budou na oprátce odvlečeni na tetování. Organizátoři budou výstup doprovázet projevy a promítáním videa. Po akci se účastnící seřadí do tichého zástupu a uskuteční průvod po městě. Předpokládaný počet účastníků je cca 80 osob.

Continue reading „Tisková zpráva k události „17.5. – BRNĚNSKÉ VYJÁDŘENÍ SOLIDARITY““

17.5. – BRNĚNSKÉ VYJÁDŘENÍ SOLIDARITY

Brněnské vyjádření solidarity proběhne 17. května na Náměstí Svobody. Po dvou  úspěšných akcích z produkce pražských aktivistů jsme se nechali inspirovat několika  zahraničními koncepcemi a rozhodli se představit symbol 269 také brněnské veřejnosti.  Několik desítek lidí naváže na stovky aktivistů po celém světě a bude doživotně označeno  číslem 269, které symbolizuje redukci živých tvorů, takzvaných hospodářských a jinak využívaných zvířat, na jednoduchá čísla a položky ve výrobě. Tito lidé tak dobrovolně vyjádří solidaritu s miliardami zvířat, jejichž životům dal člověk jako jediný účel smrt a jejichž cesta k tomuto konci, coby výrobních položek, musí stát co nejméně peněz. Zvířata využívaná člověkem se navzájem neliší ve schopnosti trpět a vnímat bolest, stejně jako se v tomto neliší od člověka. Ani druh zvířete, ani náboženský či jiný způsob porážky nepředstavuje téměř žádný rozdíl v prožitém utrpení. Přesto bychom chtěli naší akcí vyjádřit soucit a solidaritu zejména:

kuřatům se zničenou genetikou, chovaným ve tmě, špíně a frustraci na ulici Obilní 751 v Brně – Chrlicích, firmou XAVERgen a.s., 8 kilometrů od místa konání akce;

takzvaným dojnicím a jejich dětem, telatům, v Ruprechtově 217, které mléčný průmysl po porodu navždy rozdělil a určil k doživotní produkci mléka nebo k smrti, 23 kilometrů od místa konání akce;

prasatům v Pustiměři 49, ke kterým jejich „majitel“ od narození přistupuje jen jako ke kilogramům živé váhy, 33 kilometrů od místa konání akce;

slepicím odsouzeným k doživotnímu vězení v nejhorších celách světa, které snášejí vejce v „závodě 01“ na adrese Vacenovická 1271, Ratíškovice, 50 kilometrů od místa konání akce;

prasatům a skotu, který bude umírat na adrese U jatek 3 v Ivančicích, 20 kilometrů od místa konání akce;

činčilám v klecích, které člověk jménem MVDr. Lubomír Žalud chová pro jejich kožešinu na adrese Na drahách 29, Zbýšov, 19 kilometrů od místa konání akce a mnoha dalším v bezprostředním okolí.

www.facebook.com/events/119212828271203/